Pane doktore, jak hodnotíte velmi krátké působení generální ředitelky Krajské nemocnice Karlovy Vary, paní Nely Kvačkové?
Dobrý den, měl jsem příležitost s paní Kvačkovou krátce hovořit bezprostředně po jejím nástupu do funkce. Jelikož znám Karlovarský kraj a řadu jeho institucí, a to ne jen jako pacient nebo uživatel, považoval jsem za vhodné jí předat základní vhled do možností strategické komunikace v rámci naplňování jednotlivých úkolů, které ji čekaly.
A jaký byl výsledek této iniciativy?
Do detailů zacházet nebudu, protože se jedná o řadu citlivých dat, ale mohu říci, že jsem doporučil kolegu, který měl navrhnout konkrétní jednání a harmonogram možné spolupráce v několika oblastech. Kolega mi zhruba po měsíci mi sdělil, že paní Kvačková nekomunikuje, nezvedá telefon a komunikace prakticky neexistuje. V tu chvíli jsem to považoval za uzavřenou kapitolu. Samozřejmě, že jsem vnímal, že způsob komunikace se od manažerského velmi vzdaloval, ale v soukromém sektoru platí jasná pravidla a podle toho jednám.
Nesnažil jste se o další kontakt, můžete to více přiblížit?
Ne, dále jsem se tím nezabýval. V oblastech, kde často působím jako interim manažer nebo poradce, je efektivita, účelnost a hospodárnost na prvním místě. Pracovat a neztrácet zbytečně čas je to, co se očekává. Pokud druhá strana nereaguje, je vhodné se dál neangažovat.
Co podle vás vedlo k rychlému odvolání paní Kvačkové?
Nejsem přímým účastníkem dění, takže mohu jen velmi opatrně komentovat. Ale pokud dojde k raritnímu spojení nespokojenosti napříč zaměstnanci s odbory i zdravotnickým personálem, ukazuje to hned od počátku na vážný problém. Když se spojí tak rozdílné skupiny na jedné straně, tak je to vždy varovné znamení, které se musí urgentně řešit. Podle mého názoru to byla základní manažerská chyba, které se vyučuje v prvním semestru.
Kde podle Vás paní Kvačková udělala zásadní chybu?
Ano, určitě došlo k chybám, možná k celé sérii. Spíš to trochu zobecním. Manažer si nemůže dovolit svádět vinu na lidi kolem sebe, nebo vytvářet veřejně konstrukce, které nejsou pro zástupce akcionářů uchopitelné. Ale vše je nutné hodnotit v kontextu zadání, které jí dala rada Karlovarského kraje. Bez této informace nelze objektivně věc posoudit. Faktem zůstává, že vedení krajské nemocnice je velmi náročná role, personálně i systémově. Dokonce i správná opatření mohou být vnímána negativně, pokud přijdou v nevhodný čas nebo bez odpovídající komunikace a pečlivé přípravy. Strategie a plánování jsou základem managementu.
V médiích zaznělo, že špatně komunikovala a zároveň, že „šlápla“ na citlivá místa. Jednalo se zejména o oblast soukromých aktivit lékařů. Jak to vnímáte?
Ano, také jsem něco zaznamenal v mediích. Novináři sice poskytli prostor oběma stranám, tak může být vše v pořádku, pokud citace nebudou vytrženy z kontextu. Bohužel žijeme v době, která se vyznačuje permanentní mediální válkou. Redakční práce není a nebude forenzní šetření. Věřím, že obě strany mohly mít v určitých bodech i pravdu. Ale rozhodující je dobře poznat prostředí, v jakém působíte, a to bylo evidentně velmi podceněno. I menší krajskou nemocnice nelze srovnávat s „okresním přeborem“ v Nymburce. Jedná se komplexní organismus s rozvinutou strukturou, silnými zájmy, historickými vazbami a přirozeně zvyklostmi, které nemusí být vždy nutně jedinou příčinou problému, ale je nutné přicházet vždy s respektem a trochou pokory.
Jak hodnotíte kroky vedení Karlovarského kraje?
Politici zřejmě uhasili požár včas. Ale dlouhodobě je KKN jako „tlakový hrnec“. Stabilizace musí být systémová a nemůže se odehrávat jen uvnitř nemocnice. Je třeba přehodnotit parametry z pohledu demografie kraje, struktury financování, politiky pojišťoven i rozhodnutí ministerstva zdravotnictví, vlády a možná i parlamentu. Karlovarský kraj nemá Fakultní nemocnici, která z pohledu zdrojů je v jiných krajích nespornou a nejen ekonomickou výhodou. Je nutné vyžadovat expertní ministerský rozbor na úrovni ČR a zasadit ho do reálného ekonomického rámce, který nebude ovlivněn jen parlamentní většinou. V Praze se mnoho lidí léčí ve státních nemocnicích jako za socialismu a v Karlovarském kraji, který je dlouhodobě finančně na dně si hrajeme na kapitalismus ve zdravotnictví.
Můžete být konkrétní?
Uvedu spíš lépe srozumitelnou analogii. Pokud zákon stanoví, že v každém kraji má být krajský soud, ale Karlovarský kraj jej ani po více než dvaceti letech nemá, je to symptom systémového selhání. A to je potřeba řešit „od hlavy“. Totéž platí pro zdravotnictví. Bez tlaku na odpovědnost státu nelze krajské zdravotnictví dlouhodobě stabilizovat na principu hospodářské společnosti zřízení za účelem zisku. Většinou se bude jednat o nesystémová řešení v podobě sanování provozu na úkor jiných kapitol veřejných rozpočtů a jejich krkolomné přesouvání v rámci platné legislativy, kdy dochází k překrucování veřejných zájmů v rozporu s makroekonomickými výhledy. Lidově bychom mohli hovořit o látání, které nebere konce a může být dokonce i na dluh, a to je ve veřejném plánování trestuhodné.
Navíc ve zdravotnictví se nám stále více objevuji slova, jako jsou perspektivní, nerentabilní, neúnosné či fatální na místo prevence, snižování rizik, progresivního přístupu k životnímu stylu a jinak.
Měl by podle vás vést nemocnici lékař nebo manažer?
V první řadě to musí být schopný manažer s řadou zkušeností. Pokud je manažer zároveň lékařem, může to být výhoda, například v oblasti odborné autority. Na druhou stranu, to ale může být i veliká slabina, zejména kvůli profesní kolegialitě a tendenci k interním ústupkům. Efektivní řízení si vyžaduje nadhled, odstup, tvrdost a odvahu činit i nepopulární kroky, ale přiměřeným způsobem se správným fázováním. Víte, lékař by měl vždy primárně léčit a nikoli aplikovat nesystémová ekonomická opatření, která lacině přehazuje na zřizovatele ve chvíli, kdy dojde ke kritickému bodu a nemá peníze ani na zajištění transfuze krve. Dobrá koncepce s málem kompromisů a dlouhodobým výhledem musí mít vždy své kritiky, a na to lékaři většinou nemívají dost trpělivosti a často tomu bohužel ani nerozumí.
Doufejme, že v KKN byla zažehnána vlna odporu a rychle se vše vrátí k účelu, pro který byla zřízena. Lepší časy přijdou, ale musíme počkat na příchod nové vlády. Od té současné už nelze nic zásadního ani systémového očekávat. Opět bude záležet na silných osobnostech a prioritách.