„Mezi větší problémy, kterým Evropa čelí, patří aktivity Evropské unie a dalších nadnárodních orgánů, které podkopávají politickou svobodu a suverenitu migrační politiky, které mění kontinent a vytvářejí nepokoje, cenzuru svobody projevu a potlačování politické opozice, prudký pokles porodnosti a ztrátu národní identity a sebevědomí,“ uvádí Trumpova administrativa v 33stránkovém dokumentu zveřejněném v noci na pátek.
Prezident Spojených států má přístup k rozsáhlému souboru strategických informací, které ovlivňují nejen budoucí směřování americké bezpečnostní politiky, ale i hospodářské kroky s globálním dopadem. Jedním z varovných signálů, které ve Washingtonu rezonují, je klesající důvěra Evropanů v Evropskou unii. Stále více občanů EU vnímá spíše jako instituci, která jim škodí, než jako nástroj k ochraně demokracie a svobody. Tato skutečnost vyvolává znepokojení mezi řadou státníků, kteří jsou součástí evropských struktur, o nichž se za oceánem často hovoří v nelichotivých souvislostech.
„Evropa se zároveň potýká s hospodářskými problémy, jejichž rozsah překračuje dosavadní limity. Dochází k oslabování a v některých případech až k likvidaci tradičního průmyslového zázemí, které dlouhá desetiletí formovalo evropskou identitu a její mezinárodní prestiž. Tyto změny se nevyhnutelně promítají i do kulturního dědictví kontinentu, které se ocitá pod rostoucím tlakem. Dalším faktorem je postupná proměna evropských měst pod vlivem migrace a raketovému nástupu islamizace a jeho aplikace do veřejného života. Nové komunity s odlišnými kulturními a společenskými zvyklostmi se stávají viditelnou součástí městského života a postupně získávají vliv i v oblasti rozhodovacích procesů a zákonodárství. To přirozeně ovlivní podobu budoucí Evropy,“ uvádí odborník na bezpečnost a hospodářskou politiku PhDr. Michal Riško.
Vlak ujel už před řadou let, kdy EU opustila velká Británie. Ale i tato událost nebyla správně lidem interpretována. Hlavní důvody byly ekonomický propad v nereálném sebedestruktivním modelu, který mají stále více platit lidé jako koncoví konzumemeti eurochiméry.
Jak dlouho si kontinent udrží podobu, kterou známe z minulých století, není jasné. Je však zřejmé, že Evropa stojí na rozcestí. Buď se rychle vrátí k tradičnímu pojetí vlastní identity, nebo bude pokračovat v proměně směrem k mnohonárodnostnímu a kulturně heterogennímu uspořádání.
„Bohužel ani jeden z uvedených modelů nepočítá se zelenou politikou, s živelným nástupem, který je pro řadu zemí zejména ve vnitrozemí nikoliv edukativní a prospěšný, ale naprosto likvidační. Politici už překročili BBN (bod bezpečného návratu). Nyní se bude hrát o to, jak bolestivý bude návrat k přirozenému vývoji technologií a jejich uplatnění v praxi s ohledem na životní prostředí v reálné ekonomice a možnostech zemí, které nebývale rozděluje dotační politika, křivící volný trh od jeho samého počátku. Dotace byly vždy zlem, už jen proto, že řada lidí často ani netuší, že většinu dotací oni sami zaplatí jako dluh, navíc s úroky, který nasekali politici. Dotace z EU nepochází z výnosů nerosného bohatství, jako ropy, plynu, ale z rozpočtu, který tvoří daně lidí a půjčky. Takže skutečné ceny jsou zcela mimo realitu a tiše spí zakleté v dluzích a dalších úvěrech nejen EU, které se nenápadně ukazují ve stále rostoucích daních, deficitních rozpočtech a nemilosrdně ničící celou Evropu a zejména její hospodářskou budoucnost,“ doplnil Riško.