Galerie Český ráj, Všeň – V Galerii Český ráj právě probíhá výstava maleb Evy Hnykové, malířky, která ve svých obrazech zachycuje jemné proměny světla, ticho ranní mlhy i poetiku cest vedoucích krajinou. Celou expozici spojuje jediné téma – cesty, skutečné i ty vnitřní.
Při vernisáži jsme si povídali s autorkou i jejím synem Markem. Nabízíme rozhovor, který odkrývá nejen inspiraci v krajině, ale i životní okamžiky formující její tvorbu.
„Růže miluji, ale nemaluji“
Vaše výstava působí velmi jednotně. Proč právě motiv cest?
„Maluji hlavně krajinu, občas zátiší a polní květiny. Růže miluji, ale nemaluji. Obrazy vystavené ve Všeni spojuje téma cest – vedoucích do kopce, v mlze, při svítání nebo při západu slunce. Ty nálady mě přitahují.“
Jsou to konkrétní místa, nebo spíš fantazie?
„Ráda si vymýšlím. Často se doma přeme, jestli je na obraze mezi mraky slunce, nebo měsíc. Nejde o přesnost, ale o pocit.“
Inspirace z rodného kraje
Často malujete Liberecko. Která místa jsou vám nejbližší?
„Hodně mě inspirovalo okolí Lemberka. Tamní boží muka a tichá zákoutí mám spojená s návštěvami u tety v České Lípě.“
„K obrazům mám vztah. Proto je těžké je prodávat“
Jak se vaše obrazy prodávají?
„Vždycky se líbily a prodávaly dobře. Ale protože k nim mám osobní vztah, nerada se s nimi loučím.“
Cesta k umění: rodinné kořeny a soukromé studium
Studovala jste malířství?
„Ne. Učila jsem se soukromě u přítele, malíře Františka Škody z Libáně. A malíř byl i můj strýček, Ferdinand Tassler.“
A malujete celý život?
„Začala jsem vystavovat až v roce 1986, společně s jičínským sochařem Jožkou Buckem.“
Výstava pod širým nebem i první prodaný obraz
Máte nějakou vzpomínku, která vás dodnes provází?
„Jožka mě v roce 1989 přemluvil, abych vystavovala venku v Jičíně. Stavěli jsme tehdy dům, peněz moc nebylo… A tam jsem prodala svůj první obraz. Dodnes na to ráda vzpomínám.“
Temnější tvorba inspirovaná válečným obdobím
Nevěnujete se jen krajinám, že?
„Tvořila jsem i duchovní obrazy a figury. Silně mě inspirovala první světová válka. Tyto obrazy jsem ale zatím nevystavovala.“
O andělech, intuici a rychlosti tvorby
Jak vznikají duchovní motivy?
„Spontánně, bez plánování. Prostě přijdou. Duchovní obrazy patří k mým posledním tématům“
Je pravda, že malujete velmi rychle?
„Ano. Když to jde, je to hned. Ty rychlé obrazy dopadnou nejlépe. Když je pak začnu ‚vylepšovat‘, není to ono.“
Rodina jako zázemí i kritika
Jak vaše tvorba rezonovala v rodině?
„Rodiče to přijali celkem dobře. Když jsem byla malá, řekla maminky kamarádka: ‚Evo, z tebe bude malířka.‘ Já chtěla být baletka nebo herečka… ale nakonec mám vnuka, který studuje na JAMU.“
A váš manžel?
„Byl mojí největší oporou i kritikem. Když jsem se trápila u stojanu, přišel, pohladil mě a řekl: ‚Pojď už, nech to.‘“
Silný životní zlom: Černobyl
Ovlivnily vás nějaké životní události?
„Ano. Byla jsem v Sovětském svazu, 15 km od jaderné elektrárny, když došlo k havárii. Po návratu domů jsem začala malovat figury – ‚panáky‘. Byl to pro mě silný, dramatický zlom.“
Co malujete dnes?
„Teď už nemaluji tolik jako dřív… ba ne, něco málo ano. V únoru mě čeká výstava v Jičíně, takže určitě vzniknou nové obrazy.“
Díla, která se nedají darovat
„Vím, že umělec tvoří pro lidi. Ale některé obrazy mám spojené s niterními prožitky. Ty nedokážu ani prodat, ani darovat.“
Cesty
Eva Hnyková
Šípek u cesty, otisky trav a motýlích křídel,
vůně střemchy a tlejícího listí.
Radost a smutek.
Jsi zase se mnou na té cestě.
Otisky lásky a stopy žití prostupují vesmírem.
Hvězda padá tmou
a melodie známá, tichá zní zase duší mou.
Pozvánka do „Galerie Český ráj“
Výstavu Evy Hnykové můžete navštívit ve Všeni 124. Její obrazy jsou jako tiché cesty krajinou – někdy jasné, jindy v mlze, ale vždy s hlubokou citlivostí.
Přijďte se nadechnout její atmosféry.
#LibereckyKraj #CeskyRaj #Všen #Jicin #Liberec #UmeniNaSeveru #KulturaLiberec #GalerieCeskyRaj #RegionArt #SeveroceskeUmeni #VytvarniciRegionu #TipNaVikend #KamVLiberci #KulturaNaSeveru #ArtLiberec