Dvojí kvalita na jednom pultu: Zahraniční řetězce šidí české zákazníky, doma by si to nedovolily

Česká obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI), Státní veterinární správa (SVS), Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ). Kolik dalších úředníků si budou muset z daní zaplatit občané, aby vše fungovalo jako v jiných evropských zemích, nebo je problém jinde?

Zatímco v domovských zemích si zahraniční obchodní řetězce pečlivě hlídají kvalitu a poctivé složení tradičních potravin, v Česku jako by platila jiná pravidla. Nejnovější test vinných klobás, který před Vánoci provedla spotřebitelská organizace dTest, znovu ukazuje nepříjemnou realitu: český zákazník je pro některé nadnárodní hráče stále druhořadý.

Odborníci z dTestu analyzovali osm běžně dostupných vinných klobás prodávaných po celé republice. Výsledek? Pět z nich v některých klíčových bodech neuspělo. Rozdíly v kvalitě byly výrazné a v několika případech šlo o otevřené klamání spotřebitele.

„Poctivá vinná klobása je dnes v obchodech spíše výjimkou,“ uvedla mluvčí dTestu Lucie Korbeliusová. Laboratorní analýzy totiž neodhalily jen rozdíly v chuti a složení, ale především zásadní nesrovnalosti mezi tím, co výrobci slibují na obalech, a tím, co zákazník skutečně dostane.

Největší problém představovalo uvádění nepravdivých údajů o množství masa. Tři výrobky deklarovaly výrazně vyšší podíl masa, než jaký potvrdila laboratorní analýza. Příkladem je vinná klobása z řetězce Globus, která měla na etiketě uvedeno 75 procent masa, ve skutečnosti však obsahovala pouze 61 procent. Ještě hůře dopadly dva výrobky z Makra, protože  slibovaných 63 procent masa se v realitě smrsklo na maximálně 45 procent. Všechny tyto produkty testem neprošly.

Paradoxem je, že u některých jiných klobás byl zjištěn opačný problém, masa obsahovaly více, než uváděl obal. „Rozdíl, který je ve prospěch spotřebitele, nelze považovat za klamání,“ upozornila šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová. To však nic nemění na faktu, že právě nepravdivé snižování kvality podkopává důvěru zákazníků.

Kde jsou české úřady, které si platí občané ze svých daní?

Senzorické hodnocení, tedy chuť, vůně a celkový dojem tentokrát žádný zásadní propadák nepřineslo. Všechny klobásy touto částí testu prošly. Přesto se objevily výhrady. U výrobku z Globusu hodnotitelé zaznamenali „stařší“ chuť, kvůli které dostal pouze známku uspokojivý. Podobný, i když slabší problém se objevil také u klobásy Lidl / Šťavnaté vepřové a hovězí.

Celý test tak znovu otevírá nepříjemnou otázku dvojí kvality potravin.

Proč si některé zahraniční řetězce dovolují v Česku prodávat výrobky s nižším obsahem masa a zavádějícími etiketami, když by si totéž ve svých domovských zemích netroufly?

Odpověď je jednoduchá, protože jim to zatím u českých kontrolních orgánů prochází.

A právě proto mají podobné testy zásadní význam. Ukazují, že tradice české kuchyně a poctivé suroviny nejsou samozřejmostí, ale něčím, co si musí spotřebitel neustále hlídat. Jinak se z vinné klobásy stane jen další symbol toho, že kvalita u nás končí na hranicích.

Stále více lidí, kteří si chtějí pochutnat, proto navštěvují vybrané české obchody, nebo si jedou kvalitu za levnější cenu nakoupit za hranice. Typicky Karlovarský kraj, který má dálnici do Němcka je příkladem pohraničí, kde se jezdí nakupuvat levně a kvalitně. Tam si majitelé řetězců ze zákazníků rozhodně legraci nedělají. U pultu se s Vámi v Německu baví slušně s úsměvem a často i česky.