K mnichovské zradě z roku 1938 bylo již řečeno mnohé. Přesto se tato historická událost znovu a znovu vkrádá do naší současnosti. Tentokrát nikoli v podobě tanků a okupačních vojsk, ale prostřednictvím ekonomických rozhodnutí, která mohou mít stejně zničující dopad. Dnešní dění připomíná s určitou nadsázkou moment, kdy důvěřivý národ byl prodán těmi, v něž vkládal svou naději žít ve svobodě a demokracii.
V roce 1938 nás tzv. spojenci – Velká Británie a Francie – opustili ve chvíli, kdy jsme je nejvíce potřebovali. Výměnou za svůj domnělý klid doma obětovali suverénní stát do spárů nacistického Německa.
Neville Chamberlain a Edouard Daladier podepsali s Hitlerem a Mussolinim dohodu, která znamenala konec první republiky, tehdejší symbol demokracie a prosperity ve střední Evropě.
Jak výstižně řekl Winston Churchill: „Anglie si mohla vybrat mezi hanbou a válkou, vybrala si hanbu a stejně bude mít válku.“
Dnes se Česká republika opět upíná ke svým „spojencům“. Tentokrát v rámci Evropské unie, ze které před časem prozíravě opět unikla Velká Británie.
Věřili jsme ve spolupráci, modernizaci a sdílený růst. Místo toho však čelíme důsledkům tzv. zelené politiky, která svými směrnicemi a regulacemi ohrožuje samotné základy naší ekonomiky. Průmysl, který historicky tvořil páteř české prosperity, je pod tlakem likvidačních norem a rostoucích nákladů. A naši spojenci si z České republiky vytvořili druhořadé montovny novodobým způsobem kolonizace a formou rentiérského kapitalismu zde uplatňují novodobé otrokářské praktiky, které jsou současní excesivního materialismu, který je typický také v Česku a objevuje se mimo jiné pod názvem systémová korupce.
A kdo je opět u toho? Současná vláda. V kampani slibovala změnu, stabilitu, důstojné životní podmínky. Místo toho jsme svědky rostoucí chudoby, likvidace domácích podniků, a to vše za aktivní podpory politického vedení, které se raději podvoluje vnější agendě než by hájilo české zájmy.
Můžeme tomu říkat „Fialový Mnichov“, jako aktuální podoba zrady na národním hospodářství. Není to dramatizace, ale varování.
Je čas říci dost.
Je čas chránit české občany, zlaté české ručičky a českou budoucnost.
Z cyklu pohádky od strýčka Kampeličkáře.
zdroj video: facebook
