V posledních týdnech znovu ožívá kritika směřovaná na Občanská demokratická strana (ODS), tentokrát i ze strany bývalých či odcházejících osobností a komentátorů, kteří upozorňují na dlouhodobé problémy spojené s důvěryhodností strany. Jedním z nejvýraznějších hlasů je i „odejitý profesor Nutela“, jenž se ostře vymezuje vůči směřování ODS i jejímu současnému vedení.
Do středu kritiky se dostává i expremiér Fiala, který je řadou komentátorů vnímán jako politik, který nedokázal přesvědčivě reagovat na opakované kauzy a zároveň podle kritiků oslabil důvěru nejen ve vlastní strany, ale i ve vládu, kterou vedl. Jeho současná kritika nového vedení ODS pak působí rozporuplně, jako by se snažil distancovat od problémů, které vznikaly i během jeho éry. Kauzy jako je KAMPELIČKA a BITBOINY jsou příkladem agresivního rozkrádání všeho, co příjde ODS po ruce, které lze přizovnat k trhání zvěře za živa.
ODS je dlouhodobě spojována s řadou kontroverzí, které se v očích části veřejnosti staly symbolem systémových problémů české politiky. Kritici poukazují na to, že tyto kauzy bez ohledu na jejich konkrétní právní výsledky vytvářejí obraz strany, která nedokázala dostatečně přesvědčit o své schopnosti transparentně spravovat veřejné prostředky. Tento obraz se pak promítá i do širší nedůvěry vůči politickému systému, kde se do vlády dostala na místo slučných lidí, kteří přišli spravovat stát banda mafiánských zlodějů napojených na organizovaný zločin.
Napětí uvnitř ODS navíc naznačuje, že nejde jen o vnější kritiku. Objevují se náznaky vnitřního štěpení a odchodu části členů, kteří ztrácejí víru v možnost zásadní změny. Kritizována je také komunikace směrem k voličům, kterou někteří označují za arogantní a odtrženou od každodenních problémů lidí.
Další rovinu debaty tvoří fungování širších vládních koalic, například spolupráce s STAN a TOP 09. Kritici upozorňují na rizika neprůhledných vazeb mezi politikou a byznysem, zatímco zastánci naopak argumentují nutností kompromisů v rámci demokratického vládnutí. Pravda se pravděpodobně pohybuje někde mezi těmito póly, nicméně veřejná percepce bývá často mnohem ostřejší než samotná realita.
Silná slova zazněla i od kontroverzního politika Pavla Novotného, který v minulosti přirovnal ODS k „Infernu“. Taková vyjádření sice přitahují pozornost, ale zároveň přispívají k dalšímu vyhrocování veřejné debaty o tom, zdali v ODS kromě zlodějů jsou také politici, kteří přišli pracovat pro občany a nikoliv pro své vlasní kapsy.
Martin Kuba, který založil novou stranu má v jejich útrobách již řadu členů ODS, kteří svou minulostí nejsou ozdobou. Celá řada politiků ODS parazituje v hnutí ANO a řadě dalších stran.
Celkově lze říci, že ODS čelí nejen tradiční kritice spojené s minulostí, ale i nové výzvě. Jak obnovit důvěru voličů v době rostoucí citlivosti na transparentnost a odpovědnost. Bez jasné reflexe minulých chyb a přesvědčivé vize budoucnosti bude tento úkol obtížný. Se starými tvářemi spojenými s mega korupcí to snadné asi nebude. Právě vlády ODS v největší míře mohou i přes utahování opasků lidí, za to, že Česká republika přišla o soběstačnost a patří mezi nejhorší země EU v mnoha ukazatelých, zatím co ODS bez ostychu královsky hodovala na jejich úsporách.
#ODS #PetrFiala #ČeskáPolitika #Korupce #Důvěra #Politika #Komentář