Třiadvacetiletý Matěj Gregor patří bezesporu k nejmladším a nejvýraznějším postavám současné české politiky. Ne však nutně kvůli výsledkům své práce, ale spíš kvůli své schopnosti rychle měnit barvy dresu. Politik, který si dnes říká expert na vzdělávací reformu, má za sebou už tři politické štace a s každou další se mění i tón jeho projevů.
Je Gregor herec – komediant, loutka nebo politik s čitelnými názory?
Zatímco začínal u Rajchlova hnutí PRO, jehož pojetí demokracie se pohybovalo na hranici loajality k systému, později přesedlal k ekonomicky orientovaným Svobodným. Ani tam se ale dlouho neohřál. Dnes je jednou z hlavních tváří Motoristů sobě hnutí, které se profiluje jako mluvčí „obyčejných lidí za volantem“, ale nově se pokouší zasahovat i do témat, která s dopravou nesouvisejí. Právě Gregor do hnutí přinesl „vizi“ školství.
A nebyl by to Gregor, kdyby rovnou nevstoupil do arény s kontroverzním výrokem. O víkendu prohlásil, že by si „někteří zbyteční studenti“ měli platit vysokou školu sami. Podle něj je třeba oddělit perspektivní obory od těch, které „nepřinášejí společnosti hodnotu“. Kdo by o tom rozhodoval, ale neřekl.
Gregor zároveň tvrdí, že učebnice a výuka jsou politicky ovlivněné. „Jako Motoristé odmítáme politické vsuvky v českém školství, v učebnicích i v mimoškolních akcích,“ hlásá s přesvědčením. Na jaká témata konkrétně naráží, však zůstává nejasné. Kritici se obávají, že jeho snaha o „očistu“ může ve skutečnosti vést k ideologickému cenzurování nepohodlných témat.
Zatímco Motoristé sobě Gregorovi tleskají, mimo hnutí čelí ostré kritice. Akademici varují před nebezpečným směšováním ideologie a vzdělávací politiky. Studenti i veřejnost zase zpochybňují samotnou legitimitu Gregora v roli experta – zvláště s ohledem na jeho mládí a absenci hlubší odborné praxe v oblasti školství.
Gregor navíc není jen politik je i influencer. A právě tady se nabízí otázka, zda jeho slova nejsou jen promyšleným marketingovým trikem. V dnešní době, kdy se politika stává produktem a voliči zákazníky, může být Gregorův styl spíš reklamní kampaní než skutečnou snahou o reformu. Ostré výroky, polarizující témata a jasné nepřátelské linie – to všechno jsou osvědčené nástroje, jak na sebe strhnout pozornost. Místo politického obsahu pak nabízí hlavně obraz „mladého bojovníka proti systému“.
Zda Matěj Gregor skutečně věří tomu, co říká, nebo jen hraje roli na politickém jevišti, se možná ukáže až po příštích volbách. Otázkou zůstává, kam přeleze příště a koho bude chtít zaujmout tentokrát.
