Česká ekonomika zažívá nejednoznačné období, kdy na jedné straně roste ziskovost tuzemských bank, na straně druhé se stále více prohlubuje socio-ekonomická nerovnost, která má dopady na běžné občany. Zatímco velké bankovní domy dosahují rekordních zisků a cizí investoři na českém trhu stále více prosperují, obyčejní lidé v Česku čelí rostoucím životním nákladům, stagnujícím mzdám a ekonomické nejistotě.
Bankovní zisky v rostoucí ekonomice, ale komu slouží?
Podle nedávných zpráv, šest největších tuzemských bank vykázalo za první tři čtvrtletí roku čistý zisk ve výši 68,8 miliardy korun, což představuje meziroční nárůst o 9 %. Tento pozitivní vývoj je důsledkem zejména silné úvěrové aktivity, vyšších čistých úrokových výnosů a rostoucího zájmu o investice. Je zřejmé, že banky těží ze silné poptávky po úvěrech a investičních produktech, což vede k růstu jejich příjmů. Tento trend je rovněž podpořen nízkými náklady na riziko, což je u bank vždy dobrým znamením.
Proč se ale situace odráží jinak na každodenním životě obyčejných Čechů?
Navzdory rostoucím ziskům bank se životní úroveň Čechů zhoršuje. Mnozí obyvatelé Česka se stále více potýkají s rostoucími náklady na bydlení, potraviny a energie, zatímco mzdy v mnoha sektorech stagnují nebo se zvyšují jen mírně, neodpovídajícím způsobem růstu inflace. K tomu se přidává i rostoucí nezaměstnanost v některých oblastech a regionálních rozdílech v přístupu k pracovním příležitostem.
Cizí banky a investice, předzvěst vzestupu kapitálu do ekonomik mimo Českou republiku.
Zatímco české banky vykazují silné výsledky, většina z nich je pod kontrolou zahraničních investorů. Zahraniční banky, jako je například Erste Group (majitel České spořitelny), Société Générale (majitel Komerční banky) nebo Raiffeisen Bank, si z českého trhu odnášejí vysoké zisky. Tento trend není novinkou, ale s rostoucími úroky a vysokými poplatky se těmto finančním domům podařilo zvýšit ziskovost i v těžších ekonomických podmínkách.
Zajímavé je, že cizí banky v České republice mají značnou moc ovlivnit finanční politiku, a to jak ve směru poskytování úvěrů, tak i ve směru investičních příležitostí, což může znamenat výhody pro jejich mateřské společnosti v zahraničí, zatímco domácí ekonomika na tom nemusí být vždy lépe. Češi čelí dalšímu problému, nižší dostupnosti úvěrů pro běžné občany, jelikož banky v zahraničním vlastnictví mohou více preferovat korporátní klientelu nebo velké investiční projekty.
Problém chudnutí, realita pro domácnosti,
Přestože banky vykazují rekordní zisky, pro mnohé obyčejné Čechy zůstává realita jiná. Růst životních nákladů v kombinaci s nižšími platy vytváří ekonomickou propast mezi těmi, kteří mají přístup k investicím, a těmi, kteří žijí od výplaty k výplatě. Situace je nejhorší v nízkopříjmových rodinách, kde se téměř každá koruna počítá. Vysoké ceny nemovitostí, nájmy a energií vedou k prohlubování chudoby ve velkých městech, ale i v menších obcích.
Co je však alarmující, je rostoucí odliv peněz z domácí ekonomiky směrem do zahraničí. Ačkoliv banky profitují z českých úspor, výnosy z těchto investic končí často mimo hranice ČR, což v dlouhodobém horizontu zhoršuje finanční situaci na národní úrovni. To je případ i u cizích investičních fondů, které v Česku operují a mají vysoké zisky, přičemž mnoho těchto prostředků neputuje zpět do místních projektů či do podpory zaměstnanosti.
Co může změnit současnou situaci?
V současnosti je složité najít jednoznačné řešení pro zlepšení situace. Jednou z cest by mohlo být přehodnocení politiky v oblasti regulace bankovního sektoru a investičních praktik, aby se zajistilo, že zisky získané v Česku zůstanou do určité míry na domácí půdě a pomohou rozvoji ekonomiky a zlepšení životní úrovně.
Zároveň by se měly přijímat opatření, která by snížila zátěž na domácnosti, především pokud jde o výdaje na bydlení, energii a základní potřeby. Snahy o zajištění dostupného bydlení, růst minimální mzdy a podpora malých a středních podniků by byly klíčové pro zvýšení životní úrovně obyvatel.
I když tuzemské banky vykazují silné finanční výsledky, otázkou zůstává, jak se tyto zisky promítají do každodenního života českých občanů. Zatímco banky mají své bohaté zisky, Češi čelí rostoucí chudobě a rostoucí ekonomické propasti. Může být čas na přehodnocení rovnováhy mezi rozvojem finančního sektoru a zajištěním prosperity pro širší část společnosti, která za srouvnatelnou práci živoří, narozdíl od řady evropanů, kteří ši žijí oproti Čechům o poznání lépe.
Dokonce průměrná mzda v Praze je o více než dvacet tisíc korun vyšší než v Karlovarském kraji, kde lidé za práci berou nejméně v České republice. Rozdíl je pro jenoho zaměstanace za rok v příjmu o 240 tisíc méně, než ve městě, které je zdálené jen 120 km.
Za tak vysoké rodzíly jsou odpovědné vlády, které si zjevně neuvědomily, že dlohodobou nesolidární politikou v rozvoji a investicích státu realtivně rychle zničí malé kraje, kde dostávají produktivní a pracující občany často za hranice důstojného žitova, a ti odchodem do jiných krajů urychlují další demokrafickou genocidu vedoucí z chudoby do žebroty a stárnutí obyvatelstva.
Trendy pro následující roky jsou propasné
-
Stárnutí a migrační pohyby: Regiony jako Karlovarský, Vysočina a Ústecký kraj budou čelit vyššímu podílu starších obyvatel, protože mladí lidé často odcházejí za prací do větších měst nebo do zahraničí. Tento trend bude pravděpodobně pokračovat, což bude znamenat větší zátěž na místní zdravotní a sociální služby.
-
Změny v infrastruktuře: V krajích s vyšším podílem starších lidí bude nutné investovat do zlepšení infrastruktury pro seniory, například v oblasti dostupnosti zdravotní péče a domovů pro seniory.
-
Podpora mladých rodin: Zatímco v městských oblastech, jako je Praha, se situace zlepšuje díky přitažlivosti pro mladé lidi, v venkovských a méně rozvinutých krajích je potřeba vytvářet podmínky pro zlepšení kvality života mladých rodin, což by mohlo zpomalit odliv mladé generace.
Odhady pro rok 2025 (na základě trendů z předchozích let):
| Kraj | Odhadovaný počet obyvatel v roce 2025 |
|---|---|
| Praha | cca 1 350 000 |
| Středočeský kraj | cca 1 390 000 |
| Jihočeský kraj | cca 663 000 |
| Plzeňský kraj | cca 605 000 |
| Karlovarský kraj | cca 307 000 |
| Ústecký kraj | cca 835 000 |
| Liberecký kraj | cca 440 000 |
| Královéhradecký kraj | cca 560 000 |
| Pardubický kraj | cca 520 000 |
| Vysočina | cca 855 000 |
| Jihomoravský kraj | cca 1 210 000 |
| Olomoucký kraj | cca 637 000 |
| Zlínský kraj | cca 595 000 |
| Moravskoslezský kraj | cca 1 205 000 |