Když soudce Městského soudu v Praze Jan Šott v pondělí rozhodl o vině Jany Nagyové v kauze Čapí hnízdo, netajil se tím, že tak činí pod tlakem procesních okolností. Bývalou manažerku Agrofertu přitom v minulosti dvakrát zprostil viny, avšak nyní se musel řídit pokyny odvolacího soudu. Právě tento moment znovu otevírá otázku, nakolik jsou soudy v České republice skutečně nezávislé.
Debata o nezávislosti justice se přitom neomezuje jen na jednotlivá rozhodnutí. Kritici dlouhodobě poukazují na personální propojení mezi politikou, státním zastupitelstvím a soudy. Jména jako Renata Vesecká nebo ministr spravedlnosti Pavel Blažek se v těchto souvislostech objevují opakovaně. Podle některých hlasů je problém systémový a zasahuje hluboko do fungování právního státu. Zdáse jakoby politici v minulosti hledali pro své kauzy řešení, která by vybraným obžalovaným našli záchranou ruku a těm, kteří nepatří do správněho tábora uštědřili políček, na který většinou do nejdelší smrti nezapomenou.
Jedním z možných řešení by mohl být návrh legislativní změny, kterou prosazuje ministr spravedlnosti Jeroným Tejc. Ten chce do trestního řádu doplnit ustanovení, podle něhož odvolací soud nebude moci soudu prvního stupně diktovat, jak má hodnotit důkazy nebo k jakým skutkovým závěrům má dojít. Jinými slovy, soudce by měl mít větší volnost nezávisle rozhodovat bez přímého „návodu“ shora. Každý dobře ví, že čím výšší státní orgán, tak tím blíž k politikům, kterých si v poslední době mnoho občanů pro jejich morální a mravní vlasnosti příliš neváží.
Tejcův návrh jde ještě dál. Omezil by i možnost odvolací instance odebrat případ původnímu soudci a přidělit ho jinému. Takový krok by nově připadal v úvahu pouze ve výjimečných situacích a nikoliv jen na vůli toho, kdo tu moc má, aniž by se komukoli zpovídal, protože je všeobecně známé, že v Čechách papír snese fakt mnoho. Cílem je posílit stabilitu rozhodování a zabránit tomu, aby se kauzy po letech vracely v zásadně odlišné podobě, často vytržené z původního kontextu.
Současná praxe totiž podle kritiků ukazuje, že vyšší soudy mohou výrazně a svévolně ovlivňovat výsledek řízení těch nižších.
Nebo zákony snad připouští to, že v Česku máme dvě kategorie soudců?
To vyvolává pochybnosti o skutečné nezávislosti soudní moci. Legislativa, která by měla být pevná a předvídatelná, je podle nich někdy vykládána až příliš pružně, „jako guma od tepláků“.
Vedle právních otázek se objevují i závažná politická obvinění. Někteří regionální politici tvrdí, že struktury státu, od policie, přes státní zastupitelství, až po soudy byly v minulosti ovlivněny politickými a ekonomickými zájmy. Dokonce existují i soudci, kteří stanuli za páchání tresných činů v této oblasti na lavici obžalovaných. V této optice se hovoří o propojení politiků a podnikatelů, kteří měli mít přístup k veřejným prostředkům a využívat je ve svůj osobní prospěch.
Taková tvrzení je však nutné posuzovat opatrně a opírat je o konkrétní důkazy, či kauzy. Právě důvěra v instituce stojí na tom, že obvinění jsou řádně vyšetřena a rozhodnutí vydává nezávislý soud v přiměřeném čase, po té co obdrží od státního zástupce žalobu.
Celý řetězec státních úředníků konajících v trestním řízení mít pod palcem je pro politiky s nekalými úmysly velmi lákavou myšlenkou, která otevírá jedinečné okénko pro dohodu o loajalitě před jmenováním do úřadu, protože jmenování dělají často právě politici.
Další otázkou zůstává, zda připravované legislativní změny skutečně posílí nezávislost soudů, nebo pouze upraví rovnováhu mezi jednotlivými instancemi. Jisté ale je, že bez důvěry veřejnosti v nestrannost justice nemůže právní stát dlouhodobě fungovat a trestně obviněný exministr Blažek z ODS tomu opravdu vůbec nepomohl.
Naděje tak směřuje k tomu, že státní zastupitelství i soudy dokážou citlivé kauzy dovést k pravomocným rozhodnutím bez zbytečných průtahů a především bez pochybností o jejich nezávislosti. Přehazování horkých brambor v justici už mají lidé plné zuby, protože od slušně zaplacených profesionálů, očekávají nic víc, než slušně odvedenou práci.
audioverze: