Prezident Petr Pavel znovu ukazuje, jak hluboký je rozdíl mezi náladou společnosti a světem politických elit. Udělením záštity festivalu Meeting Brno v době, kdy se v Brně schází Sudetoněmecký landsmanšaft, vysílá signál, který mnoho občanů oprávněně vnímá jako necitlivý a odtržený od historické zkušenosti této země.
Nikdo soudný nezpochybňuje potřebu česko-německé spolupráce ani význam smíření. Jenže smíření neznamená vymazání paměti. Sudetská otázka není akademické cvičení pro konferenční sály a festivalové debaty. Je spojena s okupací, rozbitím republiky, kolaborací části sudetských Němců s nacismem i s tragickými osudy statisíců Čechů. Prezident republiky by měl chápat, že podobná témata vyžadují mimořádnou citlivost, nikoli symbolická gesta, která společnost znovu rozdělují.
Pavel se hájí odkazem na dialog a otevřenou debatu. To zní ušlechtile, ale v politice záleží i na načasování a kontextu. Pokud se proti akci vymezují i poslanci vládní koalice, pak nejde o „extremistickou hysterii“, ale o legitimní obavu, že Hrad zbytečně legitimizuje akci, která je pro mnoho lidí symbolem dlouhodobého tlaku na přepisování historie a relativizaci odpovědnosti za události před druhou světovou válkou.
Prezident zároveň působí rozporuplně. Na jedné straně chce vystupovat jako partner vlády při zahraničních cestách a reprezentaci státu, na druhé straně podporuje akce, od nichž se část vládních politiků distancuje. Takový postup nevyvolává dojem státnické jednoty, ale spíše potřeby ukazovat vlastní nezávislost za každou cenu.
A právě zde se objevuje problém Pavlova stylu politiky. Často působí dojmem technokratického moralizování: veřejnosti je vysvětlováno, že „správný“ pohled je smíření, dialog a evropská perspektiva, zatímco obavy části společnosti jsou přehlíženy jako přežitek minulosti. Jenže prezident nemá být vychovatelem národa ani arbitrem historické paměti. Má rozumět i tomu, proč některá témata stále bolí.
Udělena záštita možná nebyla zamýšlena jako provokace. Výsledek tak ale působí. A politik nese odpovědnost nejen za své úmysly, ale i za signály, které vysílá společnosti.