Česká republika se ráda tváří jako moderní evropský stát. Ve skutečnosti se ale stále víc podobá ekonomicky rozdělenému území, kde jedno město vysává zbytek země. A zbytek se má spokojit s drobky a řečmi o nekonečné trpělivosti.
Rozdíly v příjmech mezi regiony už dávno nejsou jen statistickou zajímavostí. Jsou strukturálním selháním státu. Průměrná mzda v Karlovarském kraji je o desítky tisíc nižší než v Praze a přitom nejde o jinou planetu, jiný jazyk ani jiný druh práce. Jde o stejnou republiku. O stejnou hodnotu lidské práce. Jen s úplně jiným oceněním. Mít v peněžence o dvacetisíc korun měsíčně měně v průměru je rozdíl, který zarazí snad úplně každého, ale zjevně to nezajímá ty, kteří například dlouhá léta daňově parazitují na zbytku společnosti.
Výsledek? Ekonomická emigrace uvnitř vlastní země.
Mladí lidé po studiích nemají důvod zůstávat v krajích, kde pro ně není práce ani finanční ohodnocení. Ne proto, že by nechtěli, ale proto, že nemohou. Nájem, energie, doprava i služby se přitom zdražují plošně a všechno se blíží pražským cenám, zatímco mzdy zůstávají na úrovni chudého regionu. Karlovarsko, Ústecko, část Moravy jsou kraje, které stát dlouhodobě obětoval ve jménu „trhu“, který stejně nefunguje tak, aby vytvářel rovné příležitosti. V malých krajich stát lidem nedáva odpovídající zdravotní péči, chybí dokonce i státem a zánonem dané instituce, neexistuje kvalitní dopravní infrastruktura, která ještě více reiony izoluje nejen v rámci Česka ale také Německa, nebo Polska.
A pak se politici diví.
- Diví se, že mladí odcházejí do Prahy.
- Diví se, že další odcházejí rovnou do zahraničí.
- Diví se, že se v regionech šíří rezignace, vztek a pocit macešství.
Přitom odpověď je triviální.
V zahraničí si práce Čechů váží víc než doma. Ne morálně, ne řečmi, ale výplatní páskou. Zatímco doma je důstojná mzda pro mladého člověka často nedosažitelná i po desítkách let, jinde v EU je to startovní čára. Ne luxus. Normál. Tohle je výsledek pražké kavátny povalečů, která na současném systému dokonlae parazituje a pokrytecky z něho těží. Řada didí už nazává lidi z Prahy jako “ Pražské hyeny „, které nemají potřebu být solidární a už vůbec se s někým spravedlivě rozdělit.
Česká ekonomika se za poslední dekády specializovala na jednu roli: levná práce, nízká přidaná hodnota, vysoké zisky odtékající ven.
- Montovna Evropy
- Subdodavatelská kolonie
- Ekonomická klec, ve které se lidem říká, že mají být rádi, že „mají práci“
Veřejné finance se přitom rozpadají, ale ne proto, že by lidé pracovali málo. Rozpadají se proto, že stát nikdy systematicky neřešil regionální nerovnosti, neinvestoval do skutečné transformace ekonomik krajů a spokojil se s tím, že Praha všechno „utáhne“.
Neutáhne. Jen dále maskuje fakt, že pro pražáky všechno a pro malé reiony ne málo, ale vůbec nic..
Když se pak oslabují nebo ruší instituce, které mají upozorňovat na dlouhodobou neudržitelnost veřejných financí, není to odvaha. Je to pokrytecký útěk před realitou. Realitou, že současný model vyčerpává lidi, regiony i budoucnost, kde v malé zemi se lidé chovají hůře než krysy.
Česko dnes není zemí rovné šance.
Je to země nerovné startovní čáry a předem daných stropů.
A dokud se práce v regionech nezačne oceňovat podle její skutečné hodnoty, dokud se ekonomika neposune od levné dřiny k přidané hodnotě a dokud mladý člověk nebude mít důvod zůstat, bude platit to že,
- Neodcházejí proto, že by neměli vztah k domovu.
- Odcházejí proto, že domov jim nedává budoucnost.