Politické strany se obvykle snaží přesvědčit veřejnost, že jsou schopny řídit stát. V případě ODS ale čím dál častěji vzniká dojem, že by si měla nejdřív dokázat řídit sama sebe. Každá další korupční aféra, která se s ní spojuje, už není jen skvrnou na pověsti, ale příznakem hlubší choroby a dlouhodobé neschopnosti nést odpovědnost. ODS je za krátkou existenci korupcí doslova prolezlá.
Další jméno, další kauza
Detektivové z Národní centrály proti organizovanému zločinu navrhli státnímu zástupci, aby podal obžalobu v souvislosti se zakázkou na nákup lineárních urychlovačů pro Fakultní nemocnici Bulovka. V případu figuruje mimo jiné bývalý poslanec ODS Marek Šnajdr, který je obviněn z přijetí úplatku. Vyšetřovatelé se domnívají, že veřejná zakázka byla nastavena tak, aby ji získala konkrétní firma (Elekta Services). Podle policejních dokumentů mohlo být na úplatky připraveno až deset milionů korun.
Spolu s ním čelí obvinění také bývalá ředitelka Bulovky Andrea Vrbovská, dva další lidé a dvě firmy. Klíčovou roli v odhalení případu sehrál podnikatel Tomáš Horáček, který po svém zadržení začal s policií spolupracovat a popsal systém manipulací s nemocničními zakázkami. Korupcí je ODS doslova zachvácena, další a další kauzy přibývají.
Tento příběh je v mnohém typický. V hlavních rolích politici, manažeři napojení na veřejné peníze a systém, kde se výběrová řízení mění v pouhou formalitu.
A ODS? Opět se ocitá ve středu dění s hráči napojených přímo či nepřímo na politiky ODS.
Historie, která se opakuje, ODS se rovná klientelismu a korupci
Problém ODS není v tom, že by měla jednoho nepoctivého člena. Problém je, že podobné případy se v jejích řadách objevují s neúnavnou pravidelností. Od pochybných darů v 90. letech přes pražské kmotry, pád vlády Petra Nečase, až po lokální klientelistické sítě, které přežívají dodnes. Korupční vzorec zůstává stejný. ODS se sice umí omluvit, ale nikdy se skutečně nepromění ve stranu, kde se nekrade za bílého dne o sto šest, jako by se nechumelilo.
Strana, která kdysi hlásala „odpovědnost místo populismu“, se stala symbolem politického pragmatismu a mocenského cynismu. V jejích řadách se často mluví o „individuálním selhání“, ale po třech dekádách afér už je těžké věřit, že jde jen o jednotlivce. Když se systémově opakují tytéž chyby, není to náhoda, ale spíš mafiánská struktura napojená na veřejné zdroje.
Dvojí metr, aneb zloděj volá chyťte zloděje
ODS se ráda vymezuje proti populismu a korupčním praktikám jiných stran, zejména hnutí ANO nebo SPD. Jenže když se podíváme na její vlastní minulost, rozdíl je často spíš v rétorice než v realitě. Zatímco jiní populisté slibují, že „vyčistí Augiášův chlév“, ODS si jen občas symbolicky utře boty, ale do bahna vstupuje znovu a hlouběji.
Zarážející je i způsob, jakým se vedení ODS ke skandálům staví. Místo systematického řešení nebo vyloučení podezřelých členů přichází spíš mlžení, vyčkávání a tiché doufání, že aféra přejde, nebo mediálně vyšumí. V době, kdy veřejnost očekává transparentnost, působí tento přístup jako návrat do devadesátých let, kde ODS rabovala státní majetek za bílého dne, a to pokračuje až do dnešní doby v podobě privatizace množících se státních dluhů.
Proč se to děje
Odpověď možná není jen v morálce, ale ve způsobu, jakým ODS chápe politiku. Strana, která staví na osobních kontaktech, loajalitě a silných regionech, vytváří přirozeně prostředí, kde se moc koncentruje v rukou několika lidí. Ti pak rozhodují o kandidátkách, o penězích i o přístupu k veřejným zakázkám. A když se loajalita stane důležitější než poctivost, prostor pro korupci je vždy otevřený.
ODS se tak stala paradoxem. Strana, která se ráda prezentuje jako garant pořádku, je často zdrojem chaosu. Strana, která mluví o svobodě podnikání, se nejednou podílela na deformování trhu prostřednictvím „kamarádských zakázek“. A strana, která slibuje odpovědnost, se neustále vyhýbá vlastní odpovědnosti a seká do státu jednu sekyru za druhou.
Poslední šancí už bylo mnoho
ODS do nedávna stále v čele vlády a měla po celé volební období možnost ukázat, že se poučila. Ale k tomu by musela udělat něco, co se jí nikdy příliš nedařilo. Přiznat vlastní chyby a očistit se zevnitř. Pokud se spokojí jen s tím, že bude „menším zlem“ oproti Babišovi, dříve či později zaplatí vysokou cenu. Důvěra veřejnosti se nevrací tiskovými prohlášeními, ale činy.
Korupční případy, jako je ten kolem FN Bulovka, nejsou jen selháním jednotlivců. Jsou zrcadlem, které ODS ukazuje, jak hluboko se vzdálila svým původním ideálům. Dokud si tuto skutečnost nepřizná, bude dál ztrácet to, co je pro každou demokratickou stranu nejdůležitější, důvěru lidí, že jí mohou svěřit moc.
Nyní je ODS jen stále otevřenou náručí pro mafiány a jejich poskoky.