Sledovat českou zahraniční politiku v posledních letech je stejné jako poslouchat orchestr, který hraje podle falešných not, jež mu kdosi cizí překládá na pult. Vzniká tím falešná symfonie loajality, která sice zní líbivě v bruselských sálech, ale zcela postrádá jakýkoli reálný dopad ve světové i domácí diplomacii. Nejnovější událost kolem údajného jednání Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem na Aljašce tento stav naplno obnažuje.
Trump, jehož přístup ke geopolitice byl vždy více pragmatický než ideologický, si evidentně uvědomuje, že bez rozhovorů s Ruskem není možné nastavit jakoukoli stabilitu v Evropě, ať už se nám to líbí, nebo ne. Málé ani velké státy Evropy USA ani Rusko neposlouchájí. Otázka nyní zní: Jak na to zareagují politici, kteří do včerejška každého, kdo mluvil o vyjednávání s Ruskem, okamžitě nálepkovali jako „proruského trolla“, „dezoláta“, „extrémistu“ či „Chcimíra“?
„Kdo dnes mluví o vyjednávání s Ruskem, je označen za zrádce. Když to udělá Trump, je to pragmatická diplomacie. A Fiala? Ten mlčí jako člen ODS při výslechu na policii. Pětikoaliční rádoby hrdinové české politiky, které nikoho nezajímají jen tlučou prázdnou slámu a vytváří dojen důležitosti tvořící předpolí pro zadlužování občanů a nebývale veliké korupční prostředí,“ konstatuje s hořkou ironií PhDr. Michal Riško, odborník na hospodářskou politiku a bezpečnost.
Česká politická reprezentace se zredukovala na opakování mantry o agresorovi, o nutnosti pomoci Ukrajině, o posílání zbraní, bez jakéhokoli hlubšího zhodnocení dopadů této linie na naši bezpečnost, ekonomiku a geopolitické postavení melé země, která musí myslet na zadní kolečka víc než kdo jiný.
Je potřeba říct i nepopulární pravdy. Ano, Rusko je agresor od února 2022.
- Ale co bylo předtím?
- Kolik let ignoroval Západ, včetně české diplomacie eskalaci napětí v Donbasu, kde probíhal konflikt, který stál životy tisíců lidí?
- Kolik let jsme zavírali oči před vzestupem ultranacionalistických elementů na Ukrajině, které otevřeně oslavovaly fašistickou minulost?
„Rusko není bez viny, ale před tím, než vystřelilo první raketu, létaly roky kulky do Donbasu. To si máme vážně dál hrát na slepé a hloupé pokrytce?“ ptá se nahlas Riško.
Zarážející je i ekonomický rozměr celé věci. V době, kdy se Evropa zmítá v inflaci, dluzích a stagnaci, investujeme miliardy do zbrojení, přičemž naši vlastní obranyschopnost jsme léta systematicky demontovali. Zlikvidovali jsme armádní zásoby, zavřeli vojenské podniky a dnes kupujeme techniku za stovky miliard, přičemž 90 % hodnoty skončí mimo české hospodářství. Byly to historicky strany, které dnes volají často po bezhlavému utrácení za zbrojení v řádech stovek miliard.
„Zbrojíme jako o život, přitom vlastní obranu jsme roky systematicky ničili. Teď kupujeme za miliardy hračky, které budeme obsluhovat bez vojáků,“ dodává s odkazem na realitu, kterou politické elity odmítají vidět PhDr. Michal Riško, odborník na hospodářskou politiku a bezpečnost.
- Ti, kdo dnes tleskají zbrojení a přitom označují za zrádce každého, kdo vyzývá k mírovému řešení, by se měli ptát sami sebe: Kde byli, když začalo zabíjení na Ukrajině?
- Kde byli, když Rusko varovalo před eskalací?
- A hlavně: Co dělají dnes, když se ukazuje, že svět kolem nás jedná, zatímco my pouze reagujeme?
Politik Petr Fiala, předseda korupcí prolezlé ODS se stává smutným symbolem politické impotence premiéra, který nereprezentuje zájmy vlastní země, ale především vykonává příkazy nadnárodních a také mafiánských struktur jako v devadesátkách. Česká republika tak ztrácí nejen hlas, ale i vlastní tvář. Zůstáváme hadrovou loutkou v představení, jehož scénář jsme nikdy nepsali. Tomuhle se říká loutkový cirkus se stádem šašků, kteří už nejsou nikomu pro smích, řada lidí jim nevěří a stále více se jich začíná díky poznání jejich zvráceného chování otevřeně bát.
