Inflace opět překvapila. Když ekonomiku řídí elektrikář. Dluhy už více než 3,5 bliliónu.

Vládní koalice vedená premiérem Petrem Fialou si dala za cíl stabilizovat veřejné finance, obnovit důvěru v rozpočtovou odpovědnost a především zkrotit inflaci, která v minulých letech citelně zasáhla peněženky českých domácností. Přesto se opět ukazuje, že předvolební sliby a ekonomické predikce politiků z pětikoalice zůstávají spíše na úrovni zbožných přání než reálných odhadů.

Český statistický úřad (ČSÚ) zveřejnil předběžný údaj o červencové inflaci, která dosáhla 2,7 %. To je více, než očekávalo Ministerstvo financí vedené Zbyňkem Stanjurou (ODS), které ve své makroekonomické predikci uvádělo, že průměrná inflace za celý rok 2025 bude pouze 2,3 %. Nejde přitom o ojedinělé selhání – podobně nepřesné odhady jsme od vlády slyšeli opakovaně.

Podle analytiků jsou hlavním zdrojem růstu cen služby a potraviny. V těchto oblastech ceny rostou vytrvale a vláda zatím nenašla způsob, jak tento vývoj efektivně ovlivnit. Slova o „postupném zvolňování“ růstu cen se tak začínají jevit jako pouhé zaklínadlo, které má uklidnit veřejnost – nikoli jako reálný scénář.

Je zarážející, že kabinet nadále spoléhá na predikce, které se ukazují jako systematicky podhodnocené. A veřejnost si klade oprávněnou otázku: Jak může být ministerstvo financí důvěryhodným garantem rozpočtové politiky, když opakovaně nedokáže odhadnout základní ekonomické ukazatele? Odborníci jasně říkají, že se opět jedná o předvolební balamucení voličů, které je daleko za čarou slušné práce pro občany, ke které se vládní politici zavázali slibem poslance.

Nejen opoziční politici, ale i řada ekonomů kritizuje skutečnost, že resort financí vede člověk bez hlubší odborné ekonomické erudice. „Když řídí finance elektrikář, tak to podle toho vypadá,“ komentují s ironií někteří známí ekonomové. Tato kritika míří na Zbyňka Stanjuru, jehož profesní minulost nesouvisí s makroekonomií, a jehož rozhodnutí často vzbuzují pochybnosti i mezi odbornou veřejností.

Ztráta důvěry veřejnosti v ekonomické řízení státu je nebezpečná nejen kvůli aktuálním dopadům na inflaci a životní úroveň, ale i kvůli dlouhodobému poškození kredibility státní správy. Pokud vláda opakovaně nedokáže řídit inflaci a zároveň její představitelé zlehčují realitu, může se z Česka stát země, kde se hospodářská stabilita proměňuje ve frázi.

Vláda by měla přijmout odpovědnost – nejen politickou, ale i odbornou. A pokud chce pětikoalice skutečně dostát svým závazkům vůči občanům, měla by začít tím, že na klíčové posty nebude jmenovat loajální spolustraníky, ale kompetentní odborníky, kteří rozumí ekonomickým zákonitostem a mají odvahu čelit realitě.

Navíc státní dluh v pololetí opět raketově vzrostl na 3,504 bilionu. Stanjura nejen, že ukázal jak neumí hospodařit s penězi, které má k dispozici, ale nedělá si hlavu ani s tím sekat naprosto zvrácené dluhy, které budou dlouhodobě dopadat na všechny občany České republiky. Ja jasné, že ODS ukázala opět to, co umí. Kauzy, hospodářské inferno a katastrofální dluhy.

Stanjura jede podrazy přes mrtvoly!

A jako by toho nebylo málo, jedna další „jobovka“, o které se ve veřejném prostoru zatím téměř nemluví, prošla téměř bez povšimnutí: Poslanecká sněmovna odmítla návrh ministra Stanjury na osvobození příjmů z kryptoměn od daně.

Návrh měl původně za cíl zjednodušit daňový režim v oblasti digitálních aktiv, ale v praxi by otevřel prostor pro sofistikované zločiny bez zdanění výnosů  v době, kdy se ještě ani nevychladily stopy po nedávné bitcoinové kauze, v níž šly z České republiky stovky milionů korun v kryptoměnách nejasného původu.

Kdyby návrh prošel, ti, kdo si „odlili“ své miliony bokem, by si mohli s úsměvem užívat beztrestnosti i bez daňové povinnosti. A veřejnost by jen nevěřícně zírala, kam až může sahat naivita, nekompetence, nebo snad i záměrné přehlížení rizik ze strany nejvyšších představitelů státu.

Člověk se nemůže ubránit dojmu, že kombinace nepochopení moderní ekonomiky, politických alibismů a nedostatku odbornosti vytváří nebezpečný koktejl, jehož důsledky pocítí v konečném důsledku běžní občané – a ne ti, kteří už dávno sedí na jachtách s vytěženým kapitálem v daňových rájích.