Zametačka bitcoinové kauzy Decroix chce po oznámení trestního podání veřejnou debatu. Vše se děle až po té, co zazněla ostrá kritika pochybení ODS na rezortu spravedlnosti z úst ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce.
V české politice se znovu otevírá jedna z nejkontroverznějších kauz posledních měsíců, takzvaná bitcoinová aféra. V jejím středu stojí bývalá ministryně spravedlnosti Eva Decroix (ODS), která po oznámení trestního podání svým nástupcem Jeronýmem Tejcem jej vyzvala k veřejné debatě. Její krok však vyvolává spíše otázky než důvěru.
Decroix na sociální síti X prohlásila, že se nenechá zastrašit a že zadávání právních stanovisek není trestné. Tento výrok ale přichází v době, kdy se celá kauza po dlouhých měsících nečinnosti konečně posouvá směrem k prověření orgány činnými v trestním řízení, které Decroix zcela vynechala tím, že vytvářela kouřovou clonu audity a objednávkami a služeb. Kritici tak její výzvu nevnímají jako snahu o transparentnost, ale spíše jako pokus o zoufalý mediální protiútok, kdy se jesně ukazuje, že fakticky nic smyslupného v kauze neudělala.
Kauza miliardových bitcoinů
Základ případu sahá k rozhodnutí bývalého ministra spravedlnosti Pavla Blažka, který přijal pro stát bitcoiny v hodnotě téměř jedné miliardy korun. Ty pocházely od odsouzeného drogového dealera Tomáše Jiřikovského a byly původně zajištěny policií, který neměla hesla k jejímu otevření. Jiřikovský je nyní navíc obviněn z praní špinavých peněz.
Stát následně kryptoměnu prodával v aukcích. Podle současného ministra Tejce však postup nebyl správný. Například snížení minimální ceny mohlo vést ke ztrátě přibližně 13 milionů korun. Ještě problematičtější jsou ale kroky učiněné za působení Decroix, kdy ministerstvo uzavíralo dohody o zpětném odkupu kryptoměny.
Zásadní problém? Chybějící dokumentace. Podle auditu neexistují záznamy o klíčových jednáních s kupci bitcoinů, což znemožňuje posoudit, zda stát jednal ekonomicky i právně výhodně.
Rychlá rozhodnutí, pomalé vyšetřování
Celý případ vykresluje znepokojivý obraz. Zatímco nevýhodné operace probíhaly pod vedením ODS překvapivě rychle, jejich následné prověřování se opět pod vedním ODS vleče. Kritici poukazují na to, že představitelé ODS měli dostatek času kauzu důkladně prošetřit, přesto k tomu nikdy nedošlo a včele s Decroix došlo spíš k řadě mediálních blamáží, které vedly spíš k pokusu celou kauzu zamést pod koberec, než ji rychle a transparentně vyřešit.
Naopak se objevují náznaky, že některé kroky směřovaly spíše k jejímu utlumení. Decroix čelí obviněním, že prostřednictvím objednávání různých posudků a auditů vytvářela dojem aktivity, aniž by veřejnosti předložila minimální konkrétní výsledky. V jednom z klíčových momentů dokonce ukončila smlouvu na posouzení, které mohlo přinést konkrétní odpovědi, a označila jej za duplicitní, bez jeho zveřejnění.
Neschopnost, nebo záměr?
Zůstává otázkou, zda šlo o úmyslné průtahy, nebo o selhání řízení rezortu. Obě varianty jsou znepokojivé. Pokud by šlo o záměr, znamenalo by to vědomou snahu oddálit vyšetřování. Pokud o neschopnost, pak jde o fatální selhání a neschopnost v řízení jedné z nejcitlivějších oblastí státu členkou ODS Decroix.
Teprve nyní, po oznámení trestního podání, se má případem zabývat policie. Ta bude rozplétat složitý řetězec rozhodnutí, finančních operací a možných pochybení, a to v situaci, kdy mohlo dojít k manipulaci s důkazy po dobu řady měsíců, kdy Dexroix předváděla na místo prošetření věci a informovaní veřejnosti, spíš populistická mediální cvičení s novináři o ničem.
Politická odpovědnost a role prezidenta
Pozornost budí i krok prezidenta Petr Pavel, který Decroix jmenoval ministryní. Kritici tvrdí, že tím nepřímo legitimizoval kontinuitu ODS v této kauze, aniž by se pokusil předejít možným rizikům a objektivitě například tak, aby členové ODS už v tom co započali, dál kontinuálně nepokračovali.
Veřejná debata jako odvádění pozornosti?
Výzva k veřejné debatě může na první pohled působit jako snaha o otevřenosti, kterou Decroix ve svém podání naprosto zdiskreditovala. V kontextu celé kauzy ale vyvolává pochybnosti. Klíčová otázka totiž nezní, kdo lépe obstojí v mediální diskusi, ale proč nebyla podezření řešena dříve a transparentně.
Namísto veřejných výzev tak nyní přichází moment, kdy by měly promluvit jasné důkazy a především nezávislé vyšetřování. Teprve to ukáže, zda šlo o sérii fatálních chyb, nebo o systematické selhání, které mělo zůstat skryto. Každý včetně Decroix dobře ví, že vyšetřování policie je neveřejné a politici do něj nemohou soustavně rýpat, intrikovat, vytvářet modrou mlhu, či závěje lží a mediálních nesmyslů.
