Česká televize je veřejná společnost, NKÚ musí mít přístup všude.
Kdo má největší profit z veřejných peněz, které tečou do České televize a rozhlasu, proč komedianti mají na sociálních sítích hysterické záchvaty z toho, že veřejnost má zájem znát hospodaření veřejné společnosti, kterou si platí ze svých daní?
V demokratické společnosti platí jednoduché pravidlo: kde jsou veřejné peníze, tam musí být i veřejná kontrola. Bez výjimek, bez privilegií a bez nedotknutelných institucí.
Při pohledu na hospodaření médií v České republice se nabízí jednoduché srovnání. Soukromá televize Prima v minulém roce vytvořila zisk ve výši 1,7 miliardy korun a vystačí si přibližně s 500 zaměstnanci. Česká televize naproti tomu utratila z veřejného rozpočtu kolem 6,3 miliardy korun ročně a zaměstnává zhruba 3 000 lidí.
Těžké je peníze vydělat, ale velmi snadné je utratit
Nejde o to porovnávat rozdílné role veřejnoprávního a soukromého média. Jde o něco mnohem podstatnějšího. Jde o odpovědnost vůči občanům, kteří financují veřejné instituce ze svých peněz. Každá koruna, kterou Česká televize získá prostřednictvím povinných poplatků, pochází z kapes občanů. A občané mají plné právo vědět, jak je s těmito prostředky nakládáno.
Právě proto je kontrola Nejvyšším kontrolním úřadem naprostou samozřejmostí. NKÚ není nástrojem politického boje. Je garantem transparentnosti, hospodárnosti a efektivního nakládání s veřejnými prostředky. V moderním státě by mělo být standardem, že každá instituce financovaná z veřejných zdrojů podléhá nezávislé kontrole.
Argumenty proti kontrole veřejnoprávních institucí působí nelogicky. Pokud je hospodaření v pořádku, není důvod se kontroly obávat. Naopak, nezávislý audit může posílit důvěru veřejnosti a potvrdit, že prostředky občanů jsou využívány účelně a odpovědně.
Kontrola NKÚ proto není útokem na žádnou instituci. Je to norma, která má platit pro všechny stejně. Veřejné peníze musí být pod veřejnou kontrolou. To je základ důvěry občanů ve stát i ve veřejné instituce.
