Pražská havěť hledala estébáka, aby vzápětí tleskala rozvědčíkovi z hradu
„Kde máte svého estébáka?“ Na Národní třídě se 17. listopad změnil v politickou přestřelku. Ochránci rozvědčíka tleskali, Babišovi odpůrci pískali
Pražská havěť zjevně vůbec netuší, že na seznam StB se mohl snadno dostat úplně každý, zatím co na seznam rozvědky stáli i ti největší a kovaní komunisté řadu let frontu a mnozí se ani nedočkali.
Výročí 17. listopadu mělo být především připomínkou boje za svobodu a demokracii. Místo společné pietní vzpomínky však Národní třída v Praze opět ukázala, jak hluboce je česká společnost politicky rozdělená. Jedni skandovali, druzí pískali a politici se stali terčem osobních útoků.
Petr Pavel když několik let před volbami vedl svou předvolební kampaň, tak pečlivě tajil to, že v době socialismu běhal po Praze s falešnou občankou, falešným jménem, jako voják československé lidové armády v civilu a vdobě 17. listopadu 1989 i když byl kousek od místa kde Veřejná bezpečnost bila studenty, tak nic neudělal. Takového hrdinu dnes Pražská havěť 17. listopadu 2026 oslavuje.
Česká republika si 17. listopadu 2026 připomněla události let 1939 a 1989. Den boje za svobodu a demokracii tradičně přivádí na Národní třídu v Praze tisíce lidí, kteří přicházejí položit květiny, zapálit svíčky a uctít památku těch, kteří se postavili totalitní moci a ne těch, kteří ji reprezentovali.
Letošní pietní setkání však poznamenaly také výrazné politické emoce.
Nepříjemného přivítání se dočkali poslanci hnutí ANO Alena Schillerová a Karel Havlíček. Jakmile dorazili k pietnímu místu, ozvaly se z davu výkřiky: „Fuj, hanba! Kde máte svého estébáka? Fuj!“
Za pískotu a skandování výzev k demisi vlády oba politici položili květiny a zapálili svíčku. Premiér Andrej Babiš se pietního setkání nezúčastnil, protože byl na návštěvě Izraele. Negativní reakce se nevyhnuly ani předsedkyni poslaneckého klubu ANO Taťáně Malé.

Je otázkou, zda podobné projevy patří k pietnímu místu, které má připomínat především oběti totality a odvahu lidí bojujících za svobodu.
Dav plný pražské havěti přivítal prezidenta Petra Pavla. Část přítomných ho vítala potleskem a skandováním „Ať žije Pavel!“. Ani prezident se však zcela nevyhnul nesouhlasným reakcím a z davu se ozýval také pískot.
Právě zde se nabízí otázka, která by neměla být přehlížena.
Pokud se 17. listopad stal symbolem odporu proti totalitě, neměl by být také příležitostí k otevřené debatě o minulosti všech veřejných představitelů, bez ohledu na jejich současnou politickou příslušnost?
Svoboda a demokracie nesmějí mít dvojí metr
Listopad 1989 přinesl občanům možnost svobodně vyjadřovat názory, kritizovat politiky a rozhodovat o budoucnosti země. Tato svoboda platí pro všechny, nejen pro ty, jejichž názory jsou právě populární u části veřejnosti.
Demonstrace, pískot ani politický nesouhlas nejsou samy o sobě popřením demokracie. Problém nastává tehdy, když se z pietního výročí stává nástroj politického rozdělování společnosti a když se historická minulost používá selektivně podle toho, koho chceme právě kritizovat a koho naopak chránit.
17. listopad patří všem občanům. Ne pouze jedné politické straně, jednomu prezidentovi nebo jedné skupině demonstrantů.
Svoboda a demokracie totiž nejsou odměnou pro ty, kteří mají správný politický názor. Jsou právem i odpovědností každého slušného občana a nikoli organizované pražské havěti, sprostých štváčů a nekulturních hovad.



