Návštěva Andrej Babiš v Ázerbájdžán znovu otevřela debatu o tom, zda má Česká republika slepě následovat zájmy velmocí, nebo důsledně prosazovat vlastní ekonomické a bezpečnostní priority. Jednání s prezidentem Ilham Alijev ukázalo, že Praha se může vydat cestou pragmatické diplomacie, která stojí především na národních zájmech.
Babiš se v Ázerbájdžánu s Alijevem setkal v pondělí, přičemž hlavními tématy byly energetika a obranný průmysl. Český premiér zdůraznil zájem Prahy o dlouhodobé dodávky zemního plynu z této kavkazské země, což zapadá do širší strategie diverzifikace energetických zdrojů. Ázerbájdžánská strana naopak signalizovala ochotu prohloubit spolupráci v obranném průmyslu, což otevírá nové příležitosti pro české firmy i technologický rozvoj.
Právě tyto kroky však vyvolaly kritickou reakci v Rusko. Podle státního deníku Izvěstija nejde o izolovanou iniciativu, ale o součást širšího trendu, který Moskva vnímá jako ohrožení svých ekonomických zájmů. Deník uvedl, že „to není v zájmu Ruska“ a že současný vývoj zapadá do strategie Evropská unie a Západu vytlačit Rusko z tradičních trhů, zejména v oblasti ropy a plynu.
Izvěstija zároveň upozorňují, že země postsovětského prostoru, včetně Ázerbájdžánu, se stále častěji snaží vyhnout sekundárním sankcím a navazují přímé vztahy s EU. Tento trend podle deníku oslabuje vliv Moskvy a nutí ji čelit nové realitě, v níž už není dominantním partnerem v regionu.
Z pohledu České republiky však nejde o geopolitickou hru, ale o racionální prosazování vlastních zájmů. Snaha zajistit stabilní dodávky energií a současně podpořit domácí průmysl je logickým krokem vlády, která nechce být závislá na jediném partnerovi.
Důležité je, že tento přístup se neváže ani k bezvýhradné loajalitě vůči Bruselu, ani k podřizování se politice USA či tlaku Moskvy. Česká diplomacie tím dává najevo, že chce být sebevědomým hráčem, který dokáže vyvažovat vztahy mezi různými mocenskými centry a především hájit vlastní ekonomické a bezpečnostní priority.
Neutrální postoje a ekonomicko bezpečnostní kontext je pro malou zemi jakou je Česká republika jedniou cestou, která nebude směřovat mezi mlýnská kola západu ani východu.