Trump a NATO: Když spojenci nechtěli válku, přišla kritika

Trump nepozval na schůzku Nato některá členy, bude z obraného Paktu útočný?

Donald Trump chtěl pomoc NATO ve válce proti Íránu. Většina spojenců ale řekla ne. Dnes jim americký prezident vyčítá, že v době nouze nepomohli Spojeným státům. Spor tím nekončí, naopak začíná stále více rozdělovat samotnou Severoatlantickou alianci.

Když Spojené státy zahájily vojenskou operaci proti Íránu, Washington očekával podporu svých spojenců. Ta však nepřišla v rozsahu, který si americký prezident představoval. Podle dostupných informací většina členských zemí NATO odmítla zapojit se do americké koalice a některé státy nebyly ochotné poskytnout ani své základny pro americké údery.

Trump na jejich postoj reagoval mimořádně ostře. V březnu na své sociální síti napsal, že Spojené státy podle něj NATO dlouhodobě vnímají jako „jednosměrnou ulici“. Tvrdil, že Amerika spojence chrání, zatímco oni jí v době potřeby nepomohou. Současně prohlásil, že USA nakonec pomoc NATO nepotřebují.

Napětí následně ještě zesílilo. Trump v březnu veřejně uvedl, že NATO „nebylo tam“, když Spojené státy potřebovaly pomoc s válkou proti Íránu, a dokonce naznačil, že Washington by mohl přehodnotit svůj závazek bránit členské státy aliance.

Proč se spojenci odmítli zapojit?

Podstatné je rozlišovat mezi NATO jako obrannou aliancí a rozhodnutím jednotlivých států podpořit konkrétní americkou vojenskou operaci.

Členství v NATO neznamená automatickou povinnost účastnit se každé války vedené Spojenými státy. Část evropských vlád proto odmítla přímé zapojení do konfliktu s Íránem. Některé země zároveň argumentovaly právními a politickými důvody.

Generální tajemník NATO Mark Rutte v dubnu potvrdil, že Trump byl odmítnutím spojenců „zjevně zklamán“.

Trump však tento postoj spojenců interpretuje jinak. Podle něj Spojené státy dlouhodobě nesou nepoměrně velkou část nákladů na bezpečnost Evropy, a proto očekává větší ochotu spojenců pomoci také v okamžiku, kdy Washington vede vlastní vojenskou operaci.

Od Íránu k pěti procentům

Spor o Írán se postupně spojil s další Trumpovou kritikou NATO – tentokrát kvůli penězům.

Americký prezident dlouhodobě požaduje, aby spojenci výrazně zvýšili obranné výdaje. Na summitu NATO v roce 2025 se členské státy dohodly na dlouhodobém zvýšení obranných výdajů a podle generálního tajemníka Marka Rutteho se spojenci zavázali směřovat k úrovni pěti procent HDP.

Trump ale současně posuzuje spojence nejen podle toho, kolik utrácejí za obranu, ale také podle toho, zda podporují americké bezpečnostní priority.

A právě tady vzniká nový problém.

„Hodní“ a „zlí“ spojenci?

Napětí se v posledních měsících promítlo i do fungování samotné aliance.

Administrativa Trumpa začala podle informací zveřejněných v souvislosti s plánovanými jednáními Pentagonu rozlišovat mezi státy, které rychle plní nové požadavky na obranné výdaje a jsou ochotné spolupracovat s Washingtonem, a ostatními.

Pod vedením náměstka ministra obrany pro politiku Elbridgea Colbyho se vytvořila skupina označovaná jako Bergen Group. Jednání se účastnily Norsko, Švédsko, Finsko, Polsko, Německo a Nizozemsko. Naopak některé významné členské státy, například Velká Británie, Francie a pobaltské země, pozvánku nedostaly.

Právě to vyvolává otázky, podle jakých kritérií Washington své spojence rozděluje.

Zvláštní je přitom skutečnost, že některé z vynechaných zemí patří mezi státy, které na obranu vydávají značné částky a plní či překračují nové alianční cíle.

Aliance stojí před důležitou otázkou

Trumpův přístup tak staví NATO před poměrně zásadní otázku: Je aliance především kolektivním obranným paktem, nebo má být zároveň politickým blokem, který se automaticky připojí k americkým vojenským operacím?

Evropští spojenci na první část otázky odpovídají dlouhodobě. Na druhou už tak jednoznační nejsou.

Trump naopak stále hlasitěji požaduje, aby Spojené státy nedávaly Evropě bezpečnostní garance bez odpovídající protihodnoty.

To je jádro současného sporu.

Americký prezident může kritizovat evropské spojence za nízké obranné výdaje nebo za jejich neochotu podpořit konkrétní americkou vojenskou operaci. Stejně tak ale evropské vlády mohou odmítnout účast ve válce, kterou nepovažují za svou.

Problém nastává ve chvíli, kdy se jednotlivé spory začnou přenášet do fungování celé aliance.

A právě to se dnes podle aktuálních zpráv děje. Spojené státy mluví o větší evropské odpovědnosti, Evropa se snaží posílit vlastní obranu a současně se uvnitř NATO objevují rozdíly mezi státy, které Washington považuje za své nejaktivnější partnery, a těmi, které se ocitají mimo užší okruh jednání.

Trump chtěl, aby spojenci pomohli Americe ve válce s Íránem. Spojenci to ve většině případů odmítli. Dnes jim za to Trump jejich postoj připomíná. Otázkou už proto není jen to, kolik budou evropské státy za obranu platit. Otázkou je také, jakou podobu bude mít transatlantické spojenectví, pokud se USA a Evropa začnou zásadně rozcházet v otázce, kdy a kde použít vojenskou sílu.

#NATO #DonaldTrump #USA #Evropa #Iran #Írán #NATO2026 #Bezpečnost #Obrana #SeveroatlantickáAliance #Trump #EvropaUSA #Geopolitika #Válka #MezinárodníVztahy