Vláda plní sliby, Česká televize není anonymní kasičkou pro VIP komedianty
Demokraticky zvolená vláda má nejen právo, ale také odpovědnost plnit program, se kterým předstoupila před občany. Pokud voličům slíbila změnu financování České televize a Českého rozhlasu, nemělo by nikoho překvapovat, že tento závazek prosazuje. Plnění předvolebních slibů je totiž jedním ze základních principů zastupitelské demokracie.
Vláda avizovala, že změnu financování veřejnoprávních médií prosadí. Premiér Andrej Babiš (ANO) označil tento krok za předvolební slib a závazek vyplývající z programového prohlášení vlády. Poté, co příslušná norma prošla prvním čtením, reagoval jednoznačně: „Plníme sliby.“
Právě v tom spočívá podstata demokratického mandátu. Občané ve volbách rozhodují, komu svěří řízení země, a politické strany následně nesou odpovědnost za naplňování svých programů. Vítězství ve volbách není jen oceněním politiků, ale také oprávněním prosazovat politiku, pro kterou získali podporu voličů, samozřejmě v mezích ústavy a platných zákonů.
Veřejné peníze nejsou soukromá pokladna
Veřejné rozpočty nejsou bezednou pokladnou, do které si může kdokoliv chodit pro prostředky jen proto, že svou činnost označí za společensky prospěšnou. Každá koruna z veřejných zdrojů má svůj původ. Pochází z daní, poplatků a dalších příjmů, které v konečném důsledku vytvářejí občané, zaměstnanci, podnikatelé a firmy.
Proto je legitimní diskutovat o tom, jak mají být veřejnoprávní média financována, jak mají hospodařit a komu se mají ze své činnosti zodpovídat.
To neznamená, že veřejnoprávní média nemají mít nezávislost nebo že mají být podřízena momentálním politickým zájmům. Znamená to však, že žádná instituce nemůže být vyňata z demokratické diskuse o svém financování a postavení ve společnosti.
Nezávislost médií a kontrola nakládání s veřejnými prostředky se nevylučují. V dobře fungující demokracii musí existovat současně.
Když se svoboda zaměňuje za nedotknutelnost
V demokratické společnosti se občas objevují hlasité skupiny aktivistů, umělců a dalších veřejně činných osobností, které každou změnu stávajícího systému považují téměř automaticky za útok na demokracii. Věcnou debatu pak někdy nahrazují emotivní vystoupení, dramatická varování a apely na ohrožení svobody.
Každý má samozřejmě právo protestovat, vyjadřovat své názory a kritizovat vládu. Právě to je jedním ze základních znaků svobodné společnosti. Stejné právo však mají i občané, kteří se změnami souhlasí a očekávají, že vláda uskuteční svůj volební program.
Svoboda nezaručuje žádné skupině automatické právo na utajovaný přístup k veřejným penězům.
Ani umělci, ani novináři, politici či občanské iniciativy nemají výhradní právo určovat, jak má vypadat demokratická společnost. Každý může své zájmy obhajovat, nikdo však nemůže požadovat, aby jeho představy byly automaticky nadřazeny vůli voličů a rozhodování demokraticky zvolených institucí.
Demokracie není vláda hlasitějšího protestu
Demokracie není soutěží o to, kdo dokáže svolat větší demonstraci, pronést emotivnější projev nebo hlasitěji prohlásit, že právě jeho zájmy jsou nejdůležitější.
Je to systém, v němž občané rozhodují ve volbách, vláda odpovídá za svou politiku, parlament přijímá zákony a opozice má právo kontrolovat moc a nabízet alternativy. Součástí demokracie je také možnost kritizovat přijatá rozhodnutí a v dalších volbách vystavit jejich autorům účet.
Vláda prosazuje změnu financování veřejnoprávních médií a prosazuje vůli lidí, kteří ji daly důvěru.
Není však demokratické předem prohlašovat každou změnu za nepřijatelnou jen proto, že narušuje dosavadní poměry.
Voliči nedávají politikům hlasy proto, aby pouze udržovali systém zděděný po předchozích vládách. Dávají jim je také proto, aby mohli prosazovat změny, které předem slíbili.
Rozhodovat mají argumenty, nikoliv hysterie
Nikdo nemá automaticky pravdu jen proto, že se prohlásí za obránce demokracie. A nikdo by neměl být označován za nepřítele svobody jen proto, že požaduje změnu zavedeného systému.
Demokracie není nedotknutelnou rezervací pro vybrané skupiny. Je to systém, ve kterém mají občané právo rozhodovat a kontrolovat směřování své země a vláda povinnost nést odpovědnost za své kroky.
Současná vláda získala mandát ke změně financování veřejnoprávních médií, má právo svůj návrh předložit a prosazovat. Parlament má právo jej posoudit, opozice předkládat vlastní argumenty a veřejnost celý proces sledovat a hodnotit.
Nemá rozhodovat hlasitost protestů, mediální tlak ani osobní zájmy jednotlivých skupin. Rozhodovat mají zákony, demokratické instituce a odpovědnost vůči občanům.
Předvolební sliby nejsou po volbách bezcenným kusem papíru. Jsou závazkem vůči voličům. A jejich plnění je jedním z měřítek toho, zda politika bere demokracii vážně.
AUDIOVERZE:
