Prolhaní Piráti a ODS vlastní politický program změní v údajnou zlodějinu. Kdo tady podvádí voliče?

Politická paměť některých stran zřejmě končí tam, kde začínají jejich vlastní volební programy. Piráti i ODS v minulosti prosazovali zrušení koncesionářských poplatků a hledali cesty, jak financovat Českou televizi a Český rozhlas z jiných zdrojů. Dnes ale proti obdobnému záměru vystupují, jako by šlo o útok na demokracii, krádež veřejného majetku a pokus ovládnout média. Vážení Piráti a občanští demokraté, opravdu si myslíte, že si občané nepamatují, co jste sami prosazovali?

Piráti: V roce 2017 konec poplatků, dnes údajné ohrožení demokracie

Piráti dnes hlasitě kritizují vládní plán zrušit koncesionářské poplatky a financovat veřejnoprávní média ze státního rozpočtu. Varují před politickým ovládnutím České televize a Českého rozhlasu a prezentují připravovanou změnu jako nebezpečný zásah do demokratických principů.

Jenže jejich vlastní minulost jim vystavuje nepříjemné vysvědčení.

Ve volebním programu pro sněmovní volby v roce 2017 Piráti jednoznačně uváděli:

„Veřejnoprávní média slouží všem: Zrušíme koncesionářské poplatky. Příjem ČT a ČRo nahradíme pevným podílem na výběru DPH.“

Nešlo tedy o žádnou drobnou poznámku ani o politickou interpretaci jejich odpůrců. Byl to přímo deklarovaný programový závazek.

Piráti tehdy navíc slibovali zvýšení příjmů z regulované reklamy a omezení politických tlaků na vedení televize a rozhlasu.

Zdroj: Volební program Pirátů z roku 2017.

A dnes? Když podobnou změnu financování prosazuje vláda, Piráti bijí na poplach. Záměr, který sami před devíti lety podporovali, najednou vykreslují jako ohrožení demokracie.

Co se změnilo? Principy, nebo politické postavení?

Pokud Piráti tehdy považovali financování veřejnoprávních médií z výnosu DPH za přijatelné, měli by veřejnosti vysvětlit, proč dnes odmítají samotný princip financování ze státních peněz. Mohou samozřejmě argumentovat rozdíly mezi jednotlivými modely. Nemohou ale předstírat, že jejich vlastní program nikdy neexistoval.

Demokracie totiž nestojí na tom, že politikům projde každá změna názoru. Stojí také na odpovědnosti za vlastní slova, činy a sliby.

ODS: Senátní pokus z roku 2009 a opatrné sliby v roce 2010

Občanští demokraté na tom nejsou o nic lépe.

Už v roce 2009 se senátoři ODS pokusili prosadit změnu zákona, která by nahradila koncesionářské poplatky financováním ze státního rozpočtu. Návrh tehdy v Senátu neprošel o jediný hlas.

A co následovalo?

Ve volebním programu ODS pro sněmovní volby v roce 2010 se objevila formulace:

„Zvážíme zrušení koncesionářských poplatků a hrazení veřejné služby přímo ze státního rozpočtu.“

Zdroj: Volební program ODS pro rok 2010.

ODS tedy nejen připouštěla změnu systému, ale její senátoři se o ni už před lety aktivně pokoušeli.

Dnes však občanští demokraté vystupují proti vládnímu návrhu a varují před ohrožením nezávislosti veřejnoprávních médií.

Jistě, lze diskutovat o tom, zda je přímé financování ze státního rozpočtu vhodné, jak nastavit rozpočtová pravidla a jak zajistit nezávislost médií na aktuální vládní většině. To jsou legitimní otázky.

Jenže pokud je státní financování podle ODS dnes nepřijatelné, proč ho její vlastní senátoři prosazovali už v roce 2009?

Byla tehdy ODS hrozbou pro demokracii sama sobě? Nebo se z politického problému stává údajný útok na svobodu médií teprve tehdy, když s návrhem přijde politický soupeř?

Politické divadlo, na které doplácejí voliči

Tohle je přesně ten druh politického pokrytectví, který občany odrazuje od politiky.

Když se návrh hodí do vlastního programu, je to reforma. Když s podobnou myšlenkou přijde soupeř, je to katastrofa. Když strana sama mluví o změně financování médií, prezentuje jí jako cestu k nezávislosti. Když změnu navrhne někdo jiný, náhle se vytahují nejdramatičtější výrazy o zlodějině, ovládnutí médií a ohrožení demokracie.

Takové jednání připomíná spíše politický marketing než odpovědnou správu veřejných věcí.

Piráti i ODS mají právo změnit názor. Mají právo kritizovat vládní návrh a upozorňovat na jeho případná rizika. Ale zároveň mají povinnost vysvětlit, proč se jejich dnešní postoje rozcházejí s tím, co sami prosazovali v minulosti.

A právě tady se ukazuje zásadní problém: politická důvěryhodnost se neměří hlasitostí tiskových konferencí, počtem demonstrantů ani silou mediálních hesel. Měří se také schopností obhájit vlastní postoje a přiznat jejich změnu.

Pokud politikové zapomínají na své vlastní programy, voliči by jim je měli pravidelně připomínat.

Nejde jen o poplatky. Jde o důvěru.

Zrušení koncesionářských poplatků a případný přechod na financování ze státního rozpočtu jsou otázky, o kterých se má vést věcná debata. Samotná změna zdroje peněz automaticky neznamená konec nezávislosti médií. Stejně tak ale nelze přehlížet riziko, že špatně nastavený rozpočtový mechanismus může vytvořit prostor pro politický tlak.

Rozhodující proto není pouze to, odkud peníze přicházejí, ale také to, jak jsou pravidla financování nastavena, zda jsou předvídatelná a zda chrání veřejnoprávní média před svévolnými zásahy politiků.

Právě takovou debatu by měli vést odpovědní politici.

Místo toho sledujeme především politické přestřelky, vzájemná obviňování a snahu vykreslit soupeře jako nepřítele demokracie. A to v situaci, kdy archivní programy a historická hlasování ukazují, že zrušení poplatků a státní financování nejsou pro Piráty ani ODS žádnou novinkou.

Vlastní minulost se totiž nedá vymazat tím, že ji přehlušíte hlasitějšími hesly.

Piráti a občanští demokraté, odpovězte voličům!

Jestliže dnes tvrdíte, že zrušení koncesionářských poplatků představuje zásadní ohrožení demokracie, vysvětlete občanům, proč jste sami v minulosti prosazovali obdobné řešení.

Piráti, proč jste v roce 2017 chtěli poplatky zrušit a nahradit je podílem na výběru DPH?

ODS, proč se vaši senátoři v roce 2009 pokoušeli převést financování veřejnoprávních médií na státní rozpočet a proč jste podobný záměr připustili i ve volebním programu z roku 2010?

Byly vaše tehdejší návrhy správné, nebo jste už tehdy ohrožovali demokracii?

A pokud jste změnili názor, co konkrétně vás k tomu vedlo?

To jsou otázky, na které voliči zaslouží jasné odpovědi.

Politická paměť není volitelná

Piráti a ODS dnes mohou protestovat, kritizovat vládu a upozorňovat na rizika jejího návrhu. Nemohou však poctivě předstírat, že myšlenka zrušení koncesionářských poplatků a financování veřejnoprávních médií z veřejných peněz je výhradně produktem jejich současných politických soupeřů.

Historie jejich vlastních programů a návrhů mluví jasně.

A tak se nabízí otázka, zda by se politické strany, které mění rétoriku podle toho, zda vládnou, nebo sedí v opozici, neměly místo vzletných řečí o demokracii nejprve zamyslet nad vlastní důvěryhodností.

Protože demokracii neohrožuje jen případný politický tlak na média. Ohrožuje ji také politika dvojího metru, překrucování vlastní minulosti a přesvědčení, že voliči zapomenou všechno, co se jim dnes nehodí připomínat.

A právě před takovou politikou by se občané měli mít na pozoru.

#Piráti #ODS #KoncesionářskéPoplatky #ČeskáTelevize #ČeskýRozhlas #PolitickéPokrytectví #DvojíMetr #VolebníSliby #Demokracie #DůvěraVPolitiku