Volají po citlivosti umělců, ale sami jsou horší než zvířata. Komedianti přisátí na veřejných rozpočtech řádí jako pominutí.

Frankfurtský knižní veletrh měl být především oslavou české literatury. Česko je letos čestným hostem jedné z nejvýznamnějších kulturních akcí na světě. Místo toho se však už při slavnostním zahájení naplno projevil domácí politický a kulturní konflikt.

Do středu pozornosti se dostal ministr kultury Oto Klempíř z Motoristů. Jeho vystoupení doprovázely kritické reakce a připomínky jeho minulosti. Následně vystoupila spisovatelka Radka Denemarková a ve svém projevu ostře hovořila o propagandě, demagogii a současné politické situaci.

Kritika politiků je samozřejmě legitimní. Stejně jako je legitimní kritizovat vládu, ministry nebo jejich minulost. Jenže otázka zní: proč se z české kultury stále častěji stává politická aréna, ve které má být předem určeno, kdo je dobrý a kdo špatný?

Jedni jsou prý nepřijatelní. Jiní mají výjimku?

Na Motoristy se v posledních měsících snáší mimořádně tvrdá kritika části médií, kulturní obce a veřejných intelektuálů. Petr Macinka, Filip Turek a nyní Oto Klempíř se stali terčem ostrých komentářů a veřejných odsudků.

A právě tady začíná být celá věc pokrytecká.

Kulturní fronta brutálně a bezcitně útočí na Motoristy, ale současně si na prsou hřeje své vlastní politické a mocenské ikony včetně rozvědčíka z hradu, kterého zjevně zajímají volby jeho samého, ale jako ústavní činiotel přichází s chováním, které šokuje celý národ. .