Ukrajinci poslali 600 dronů, Rusko hlásí 598 sestřelů

Ještě pořád nám někdo bude tvrdit, že ve válce jde pouze o hodnoty, bezpečnost a geopolitiku? Stačí se podívat na to, kdo válku financuje, kdo dodává zbraně, kdo za ně inkasuje miliardy a kdo nakonec ponese účet. Válka má totiž jednu velmi nepříjemnou vlastnost: někdo v ní krvácí a někdo na ní pekelně vydělává. Dobře připravená a vyprovokovaná válka může být záchranou pro mnoho zbrojařských firem, které by jinak mohly zavřít krám a třeba začít s výrobou hraček pro děti nebo se věnovat jiné, prospěšné práci ve prospěch lidí a nikoliv jen výroby strojů na jejich zabíjení.

Ukrajinské útoky na ruské území, včetně použití střel Flamingo, a informace Moskvy o stovkách sestřelených dronů ukazují především na pokračující průmyslovou válku, ve které se zbraně vyrábějí, spotřebovávají a znovu objednávají.

Ruská čísla o dronech v reálném čase hovoří sestřelení z 600 dronů 598. Jedno je však jisté: čím déle válka trvá, tím více peněz proudí do zbrojního průmyslu. Ukrajině za nějaký čas už nebude patřit vůbec nic z bohatých surovin, průmyslů a zeměděllství. Noví majítelé pak ukáží kdo je na Ukrajině skutečný pán a kapitalista, kontrolující vše z bezpečí zámoří a kdo je otrokem ve vlastní zemi s holým zadkem.

A tady začíná skutečně zajímavá část příběhu, která ukáže jak Ukrajina nepřišla jen o svobodu, ale i o všechen svůj majetek.

Ukrajina dostává půjčky, pomoc a zbraně. Za část z nich platí penězi, za část budoucími závazky a v širším ekonomickém smyslu také otevíráním svého trhu zahraničnímu kapitálu. Západní průmysl mezitím vyrábí munici, rakety, drony, elektroniku a další vojenskou techniku. Stát půjčí peníze, stát nebo Ukrajina objedná zbraně a soukromá firma inkasuje.

To samozřejmě není důkaz nějakého tajného spiknutí. Je to mechanismus válečné ekonomiky.

A pokud se k němu přidá levná pracovní síla, rozsáhlé nerostné zdroje, půda, energetika, infrastruktura a poválečná obnova, dostáváme model, který může být pro zahraniční kapitál mimořádně výhodný.

Ukrajina přitom nebude po válce pouze obnovovat. Bude také splácet a dál si půjčovat.

A právě tady by měla zaznít otázka, která se v evropské politice příliš hlasitě nepokládá:

Kdo bude vlastnit Ukrajinu, až se začnou splácet všechny ty dnešní účty?

Pokud budou strategická odvětví, půda, těžba, energetika a průmysl postupně přecházet pod kontrolu zahraničního kapitálu, může se z obnovy země stát obrovský ekonomický projekt. Ne však nutně projekt pro obyčejné Ukrajince.

Historie zná mnoho případů, kdy země formálně zůstala nezávislá, ale její ekonomická rozhodnutí začal určovat kapitál přicházející zvenčí.

Říkat tomu rovnou „kolonie“ je politicky úderné, ale ekonomická realita je složitější. Nebezpečí ekonomické závislosti je však reálné a zaslouží si veřejnou kontrolu.

A Češi by se na to měli dívat obzvlášť pozorně.

I Česká republika poznala model, kdy zahraniční kapitál využívá zdejší pracovní sílu, infrastrukturu a investiční pobídky kontrolované většinou západními bankami, zatímco významná část vytvořeného zisku odtéká mimo zemi. Neznamená to, že všechny zahraniční firmy jsou špatné. Znamená to pouze, že národní hospodářská politika nemůže končit u otázky, kolik pracovních míst vzniklo. Musí se ptát také, komu nakonec patří zisk.

Proto bychom se měli přestat dívat na válku pouze dalekohledem generálů a politiků.

Podívejme se také na účetnictví.

Zatímco jedni počítají padlé, druzí počítají zakázky.
Zatímco Ukrajina počítá zničené továrny, infrastrukturu a dluhy, někdo jiný počítá nové kontrakty.
A zatímco politici mluví o budoucnosti Ukrajiny, investoři už mohou přemýšlet, co bude po válce vlastně k mání za směšný peníz.
Válka tak nemusí mít jen vítěze a poražené na bojišti.

Může mít také ty, kteří krvácí, ty, kteří platí, a ty, kteří inkasují.

A právě proto bychom měli být při každé další miliardě půjček, dodávek zbraní a poválečných investičních dohodách zatraceně opatrní.

Protože pomoc Ukrajině je jedna věc, ale proměnit její tragédii v dlouhodobý byznysový model pro zahraniční korporace je věc úplně jiná.

Historická fakta ukazují postupné plnění plánu.

Mimochodem svoboda jsou také peníze, ale Ukrajina je už nyní majitelem hlavně nesplatitelných dluhů a o všem už dávno rozhodují věřitelé, kteří nemají strach z ničeho kromě znárodnění. I proto musí Ukrajina jít cestou západní kolonie, i kdyby se měla rozpadnout na prach. I na to časem také dojde, ale to až po vyčerpání surovin.  Pak bude bezcenná a vydrancovaná země ze dne na den opuštěna a začně problém hladovějících lidí na ulicích jako v Africe, která je živoucím důkazem toho, jak se veliké země chovají všude tam, kam strčí své prsty. Ukrajina bude stát na pokraji zájmu bohatých zbrojařů a bude hrozit její rozpad na satelity okolních zemí, aby nenastala tentokrát občanská válka, která rozpad sice urychlí, ale s daleko horším dopadem na obyvatelastvo.