Petr Kolář, CIA a komunistické dědictví českých elit. Minulost rodičů, vliv na politiku ukazují na to, že takových perspektivních, sosialistických kádrů se mohlo rekrutovat až z 200 tisíců tehdejších členů STB a jeich ideologicky vymytých rodin. Děti členů StB s často dokonale vymytými mozečky po revoluci plánovitě převlékaly kabáty, privatizovaly a loupily pod nazvem kapitalista za bílého dne vše, co bylo k mání. Jejich rodiče pro ně chystali v novodobé legislativě beztrestnost za kradení státního majetku skvělou budoucnost v „novém světě“, který nazývaly svobodou a demokracií. Ano, byli to kovaní komunisté v čele s Havlem, kteří schvalovali nové demokratické zákony pro budoucnost hlavně svých dětí. Mezi vědci a inteligencí byli také součástí StB herci, kteří už po listopalu 1989 běhali po podiích a ulicích, aby oslavovali svobodu a vytvořili dostatečně hustou mlhu pravdy a lásky, která se dnes po jejím rozptýlení ukazuje jako zlo, nenávist a rozdělování společnosti. Mladí potomci komunistických elit závratnou rychlostí bohatli, zatím co jejich rodiče uklízeli archivy STB a KSČ a pečlivě zametali špínu totalitního režimu a nesvobody za uplynulých několik desítek let, kdy ti stejní prolézali zadky soudruhům v SSSR, aby veřejně ukazovali, že bojují aktivně a neochvějně proti kapitalismu, který dnes stále k obrazu svému budují.

Z vyprávění pamětníků té doby jde mráz po zádech.
Je to pravda nebo další lež?

Každý slušný člověk zná české přísloví, které říká, že jablko nepadá daleko od stromu.
Podle mnoha veřejných informací se ukazuje stále více, že do svobody a demokracie zasahuje stále mnoho těch, kteří přímo, či nepřímo propojili své kariéri s totalitní minulostí a jsou jen pokračováním vlády pokřivených osobností a socialistických prospěchářů s převleky nových kabátů a maskami lidumilů bojujících za českou svobodu a demokracii, které se směje polovina světa a druhá pláče na hloupostí místních Švejků dobrovolně posílajících z vydřené práce peníze do cizých ekonomik malskajících tak, až se jim dělají boule za ušima.

Ano, i hohle je moderní tvář kapitalismu, která v glogálním světě za pomocí moderních technologií funguje tak, že mediálně a ekonomicky s vysokou mírou přesnosti kolonizuje ty slabší a meší, aby je nemilosrdně je ekonomicky s maskou lidumila na tváři vysával jako precizně naprogramovaný parazit, který svého hostitele decimuje do takové míry, aby vyčerpal maximus ze všeho, co mu přináší užitek a přitom okupovanou kolonii zcela nezničil a mohl svůj parazitismus dál zdokonalovat do podoby, ze které mnohým dnes vstávájí hrůzou vlasy na hlavě. Afika je to nesporným důkazem s výsledkem zoufalé ekonomické migrace, kterou USA pečlivě v Evropě sleduje.

Kdo dnes ovlivňuje českou politiku a jakou minulost mají lidé, z jejichž rodinného prostředí pocházejí dnešní politické, mediální a kulturní elity?

Jméno Petra Koláře se v české politice skloňuje stále častěji.

Bývalý diplomat, někdejší velvyslanec v USA a Rusku a poradce prezidenta Petra Pavla patří mezi osoby, které mají přístup k nejvyšším politickým představitelům země. Přestože nezastává volenou ústavní funkci, jeho vliv na prezidentské okolí je předmětem veřejného zájmu.

Už v dubnu 2008 se o něm psalo v souvislosti s CIA. Kubánský režimní deník Granma tehdy označil českého velvyslance na Kubě Petra Koláře za dlouholetého agenta americké zpravodajské služby. Kolář tehdy naznačoval, že útok mohl souviset s jeho účastí na konferenci kubánského exilu v Miami.

V některých interpretacích tato událost spojuje se jménem Vladimira Putina, dostupné dobové zprávy až do nedávna nepotvrzovaly, že by Putin osobně označil Petra Koláře za agenta CIA.

---

Celý rozhovor na Inovace republiky zde…

---

Otázka zahraničních kontaktů lidí pohybujících se v okolí českého prezidenta však zůstává legitimním tématem veřejné diskuse.

Komunistické dědictví listopadem 1989 neskončilo, pokračuje dál z celou řadou bezcharakterních a lidky zvrácených nástupců svých komunistických vzorů, pod rudými kabáty na rubu ve jménu demokracie a svobody.

Pád komunistického režimu znamenal zásadní změnu politického systému. Neznamenal však automatický konec vlivu všech lidí, kteří se před rokem 1989 pohybovali v mocenských strukturách.

Členství v KSČ, působení ve státní správě, bezpečnostních složkách nebo kontakty na tehdejší politické vedení představovaly v minulosti významné společenské a profesní vazby.

Někteří lidé po roce 1989 pokračovali v kariéře, jiní se uplatnili v nových politických, ekonomických a mediálních strukturách. A část společenského vlivu se přirozeně přenášela také prostřednictvím rodin.

Právě rodinné zázemí dnešních veřejných osobností je téma, které si zaslouží seriózní historický výzkum.

Nejde o to odsuzovat děti za jednání rodičů. Jde o to vědět, v jakém prostředí vznikaly společenské vazby, které mohly mít vliv na další generace.

Nejen politici. Komunistické vazby najdeme kromě klíčových osob s odpovídají kvalifikací ve státní správe a státních firmách, ale také v hereckém prostředí, či umělecké sféře, kde na rebelující kolegy členové z vlastních řad, coby agenti StB aktivně dlouhá léta v období totality donášeli.

Když se dnes podíváme na soudobou kulturní frontu je celospolečenskou otázkou, do jaké míry se jedná o následovní členů StB a jaké cíle skutečně prosazují.

Kde demonstrovali kulturní obhájci, kteří dnes hlasitě kritizují legitmní kroky současné vlády když dředchozí vláda vypínala svobodná media (weby), které informovala nejen o tom co se vládní propagandě hodilo, ale především o všem, ale hlavně o tom, že došlo k zásahu do svodoby názorového projevu za účasti státní moci, formou nezákonného a protiústavního postupu, kde byla vyloučeno právo na spravedlivý proces.

Dnešní mladí lidé masírovaní mediálními a politickým neziskovkami mají opět jako v roce 1989 jen falešné a jednostrnné informace o tom, co se ve skutečnosti děje nejen v ćeské společnosti, ale také v zahraničí, především ve válečných konfliktech, kde je opět mediálně slyšena pouze jedna strana konfliktu a druhá cenzurována jako nikdy dříve.