Exklusivní péči hradu využívá i tchyně prezidenta Pavla

Pražský hrad jako rodinné zázemí? Jak to vnímají občané, když se výhody veřejné funkce dotýkají i příbuzenstva.

Vrací se na Hrad časy privilegovaných, kdy blízkost k mocným znamenala také přístup k výhodám, které běžný občan nemá?

 

Pražský hrad je symbolem české státnosti, nikoliv soukromým rodinným sídlem prezidenta. Právě proto vzbuzuje informace o ubytování matky první dámy Evy Pavlové v objektu zvaném Kovárna řadu otázek. Nejde přitom o to zpochybňovat zdravotní důvody, kvůli kterým může starší člověk potřebovat pomoc rodiny. Jde o princip, pravidla a transparentnost nakládání s majetkem státu.

Když se obyčejný občan dostane do zdravotních problémů, musí si zpravidla poradit v rámci možností své rodiny, sociálních služeb a vlastních finančních prostředků. Když se ale zdravotní situace týká příbuzného prezidentského páru, objevuje se možnost využít prostory přímo v areálu Pražského hradu.

A právě tady začíná otázka, kterou by si měla položit nejen Kancelář prezidenta republiky, ale také veřejnost.

Socialistické manýry, nebo legitimní rodinná pomoc?

Kancelář prezidenta argumentuje tím, že podobné prostory v minulosti využívala také matka předchozí první dámy Ivany Zemanové a dcera bývalého prezidenta Miloše Zemana. To je jistě relevantní historická informace. Jenže skutečnost, že něco využívali předchůdci, ještě automaticky neznamená, že je taková praxe správná, transparentní a dostatečně odůvodněná.

Argument „dělali to i ti před námi“ není příliš přesvědčivým vysvětlením pro instituci, která má reprezentovat moderní demokratický stát.

A co údajné auto s řidičem? Moderátor Luboš Procházka zveřejnil informaci, že matka první dámy měla získat automobil s řidičem. Kancelář prezidenta republiky však toto tvrzení výslovně odmítla. Podle jejího mluvčího žádné takové rozhodnutí nepadlo a žádný vůz jí přidělen není. Je tedy důležité tyto dvě informace nezaměňovat.

Hrad není rodinný penzion

Nikdo rozumný nebude zpochybňovat právo prezidenta pomáhat svým blízkým. Zdravotní komplikace si nevybírají podle společenského postavení a rodinná solidarita je naprosto přirozená.

Jenže existuje zásadní rozdíl mezi soukromou rodinnou pomocí a využíváním státního majetku.

Veřejnost má právo vědět:

• Na základě jakého rozhodnutí byly prostory v areálu Hradu poskytnuty?

• Kdo o jejich využití rozhodl a na jak dlouhou dobu?

• Je za bydlení hrazeno nájemné nebo jiné náklady?

• Kdo platí energie, údržbu a případné další služby?

• Existují jasná pravidla pro poskytování podobného zázemí rodinným příslušníkům ústavních činitelů?

To nejsou útoky na prezidentovu rodinu. To jsou legitimní otázky týkající se hospodaření s veřejným majetkem.

A co sliby o nové politické kultuře?

Prezident Petr Pavel nastoupil do funkce také s očekáváním, že bude představovat změnu politického stylu. Právě proto by měl být mimořádně citlivý na všechno, co může vyvolávat dojem nadstandardních privilegií.

Česká společnost má s politickými výhodami, papalášstvím a rozdílným přístupem k obyčejným lidem své historické zkušenosti. Vzpomínky na dobu, kdy si vybraní funkcionáři užívali výhod nedostupných běžným občanům, nejsou zapomenuty.

Není třeba automaticky označovat rodinnou pomoc za socialistické papalášství. Ale stejně tak není možné očekávat, že veřejnost bude bez dalších vysvětlení považovat každé využití státního zázemí pro příbuzné nejvyšších představitelů za samozřejmost.

Pražský hrad patří českému státu. A stát není soukromá rodinná firma.

A tak zůstává jednoduchá otázka: Kde končí oprávněná rodinná pomoc a kde začínají výhody poskytované z veřejného majetku?

Na tu by měl Hrad odpovědět otevřeně. Ne proto, že jde o tchyni prezidenta Pavla, ale proto, že stejná pravidla mají platit pro všechny prezidenty, jejich rodiny i jejich nástupce.